Re: Ještě něco doplním

Mili,
teď čtu o tom ARO a to je teda síla.... moje první mimi je nedonošené, na JIPce a Intermediálu strávil první měsíc života - ale od začátku mi sestry na dotazy co pro něj můžu udělat odpovídaly "být s ním". Na JIPce byly tři půlhodiny za 24 hodin, kdy jsme tam nesměli být - předávaly se služby - to spočívalo v tom, že dři a sestry si předávali případy u stolu uprostřed, aby dětičky nebyly ani na chvilku samotné. Jednou nás vyhodili, když byl poplach u souseda - honem tam tlačili bomby a přístroje a na místě operovali - takže mezi tím jim tam nemohla sedět cizí ženská v křesle.... JInak jsem mohla s prckem být kdykoliv a jakkoliv dlouho. Ze začátku sestřičky chtěly abych ho přeměřovala - aby byla jistota že mu neklesne teplota - a musela jsem ho chovat se všema drátama a hadičkama - ale mohla jsem ho mít... a myslím, že sestřičky byly rády, když jsem se o svoje miminko starala sama - protože se jim rázem uvolnily ruce na jiné děti. A ano, dítě které přestává dýchat se často podaří probrat jen pouhým dotykem, zvednutím, zatřesením... to zvládne i člověk bez doktorského diplomu.... tak nechápu, proč to u vás bylo jinak a proč sestry takovou pomoc nevítaly...