Jak učit děti cizím jazykům?

Lze jistě pochopit, že zájem žáků a zejména jejich rodičů se v tomto směru upírá především k angličtině coby dnešnímu ekvivalentu středověké latiny. Současně je ovšem skutečností, že v příhraničních oblastech by lidé jistě více užili němčinu, jejíž znalost by měla nejen společenské, ale i pracovní dopady na tamní společenství. Jistým řešením (byť nikoli ideálním), jak uspokojit tuto dvojí potřebu jazykové kompetence, je povinná výuka dvou cizích jazyků.

V návrhu rámcového vzdělávacího programu pro základní školu existují v zásadě dvě varianty toho, jak do kurikula výuku dvou cizích jazyků vložit. První z nich předpokládá, že všechny děti se od třetí třídy začnou povinně učit angličtinu a v sedmé třídě přiberou druhý jazyk. Volba tohoto druhého jazyka bude pak plně na vůli žáků, resp. jejich rodičů, takže pokud se najde dost zájemců, mohou se sedmáci domlouvat třeba svahilsky. Druhá alternativa předpokládá, že ve třetí třídě si děti cizí jazyk zvolí, a v případě, že jím nebude angličtina, přiberou tuto v sedmém ročníku.

Nejen okolo těchto dvou variant se vynořuje řada otázek: Předně která z těchto možností je lepší a v čem? A jestliže usilujeme o inklusivní základní školu, která bude integrovat jak děti s vážnými poruchami učení, tak děti mimořádně nadané, je vůbec reálné požadovat, aby dva cizí jazyky studovaly všechny děti povinně? Nebylo by realističtější zavázat školy k tomu, že musí nabídnout výuku druhého cizího jazyka jako nepovinný předmět? A pokud bude povinný jen jeden, musí to být angličtina?

Co si o jazykovém vzdělávání dětí na základní školy myslíte vy? Jaké jsou vaše zkušenosti, Jaký je váš názor?

Napište nám svůj názor sem...