Po vzoru zejména skandinávských lesních školek se i u nás začíná prosazovat myšlenka, že dětem není nikde tak dobře jako v přírodě.
Linda Kubale denně nachodí s batohem po venku několik kilometrů. Není ale na žádném permanentním výletě. Pracuje jako učitelka lesní mateřské školy Šárynka. Po vzoru zejména skandinávských lesních školek se i u nás začíná prosazovat myšlenka, že dětem není nikde tak dobře jako v přírodě. Proč by tedy školka nutně musela mít okna a dveře?
Představte si to. Ráno se děti sejdou kolem ohniště, kde se zpívá, vypráví. Pak se nasvačí a jdou „ven“, tedy do šáreckého údolí v Praze. Milují běhání, skákání, a to za každého počasí. Čvachtat se v hlubokých kalužích, sbírat žížaly a brouky do kapes, válet sudy z kopce nebo chytat kapky deště do pusy – tak vypadají šťastné děti v lesní školce!
Po návratu z přírody zamíří do jurty, kde společně připravují oběd, hrají si, kreslí, poslouchají pohádku nebo vyprávění.
„Děti dnešní doby jsou svázané cestováním hromadnou dopravou a auty, rychlými přesuny z místa na místo a trávením většiny času v uzavřených prostorech. Hrou venku, kterou jim školka umožňuje, se vracejí ke své přirozenosti – pohybu. Příroda jim nabízí mnoho výzev, které každý den trpělivě a s velkou chutí a radostí překonávají,“ říká učitelka a zakladatelka pražského Dětského dopoledního klubu Šárynka, Linda Kubale.
Hezká myšlenka, ale co chlad a další nepřízeň počasí? Tato námitka napadne téměř každého rodiče. Jak děti zvládaly pobyt venku v letošních mrazech? „Nad očekávání. Ranní aktivity probíhaly většinou na sněhu – na našem ledopádu, zledovatělém kopci, kde se děti kloužou jen tak dolů. Přidávali jsme různé disciplíny: sjezd po zádech a uprostřed kopce s otočkou, sjezd ve dvojicích na sobě jako housky, sjezd na sněžné lodi, což byla plátěná plachta s lanem, pomocí kterého děti plachtu vytahují zpět na kopec,“ líčila mi Linda, jak si užívali letošní zimu.
V zimním období ale omezili putování do přírody mimo zahradu a pozemek Šárynky. „Cesty byly neodklizené a zledovatělé, dětem se po nich špatně a pomalu chodilo, a ony tak rády běhají!“
Děti tedy snášejí celodopolední pobyt venku velmi dobře. Některé, ty menší, jsou ke konci pobytu venku unavené, ale to je běžné i v klasické školce.
Podle Lindy Kubale je příroda vynikající učebnou: „Les i louka učí děti správné orientaci v prostoru, vnímání vlastního těla, koordinaci pohybů a správnému psychomotorickému vývoji. Pobyt venku má pro děti také zdravotní význam. Posilují si imunitu, otužují se a snadněji čelí nachlazení. I děti slabší nebo méně odolné se postupně učí být vitální a fyzicky výkonnější.“
Neznamená to ale úplně zavrhnout výchovu pod střechou, ostatně i v Šárynce tahle možnost existuje. „Jako příjemné zázemí nám namísto kamenné školky slouží jurta, původní přenosné obydlí mongolských pastevců. V jurtě máme vše potřebné pro lesní školku: hliněná kamna a dřevěnou podlahu, skříňky s výtvarným materiálem, hudebními nástroji, knihami a relaxačními pomůckami pro děti. Po pohybu v přírodě tak děti čeká zklidnění, vyprávíme si pohádky, hrajeme divadlo, zpíváme. Každou činnost začínáme tzv. průpovědí společně v kruhu.“
Pohybové aktivity, kterých si děti v pražské Šárynce užijí dosyta, se dají využít i k výukovým účelům. „Děti se například postupně naučily znát celé své tělo. Stalo se tak prostřednictvím prožitkových a smyslových her, prohlížení encyklopedií, výtvarného zpracování vlastního těla a vlastní podobizny. Děti už ví, jak to vypadá uvnitř jejich těla, kde mají srdce, plíce, ledviny, žaludek, a k čemu jednotlivé orgány slouží. Nejvíce jsme se věnovali mozku a pomocí jednoduchých cviků a úkolů jsme zjišťovali, jak moc je důležitý (rovnováha, cvičení vůle, smysly, talent a nadání, pojmenování jednotlivých center). Od té doby děti rády jedí řepu, protože ví, že obsahuje železo, stejně jako jejich krev. Když pijí horký čaj s medem, uvědomují si, že jejich tělo se skládá z velké části z vody. Když běhají po zahradě, cítí zrychlený tlukot svého srdce…“
Co Lindu Kubale přivedlo k práci v lesní školce? Neuvítala by jako maminka dvou malých holčiček klidnější a méně fyzicky náročnou práci? Prvním impulsem bylo rozhodnutí, že se s rodinou odstěhují z Prahy na venkov. „Proč chodit do zoo, když můžeme do lesa na posed? Přestěhování na polosamotu na horách s velkými pozemky pro nás ale znamenalo řešit kroužky, školku, školu. Po neúspěšném obvolávání a obcházení mateřských škol jsem zjistila, že žádná z nich nemůže vyhovět mým požadavkům. Byť jen sebemenší odlišení v životním stylu pro nás znamenalo jistou diskriminaci. Zdravou stravou začínaje a svobodnou výchovou konče.
Řešení bylo jediné. Založit si vlastní školku, Zelenou školku, která se stala první vlaštovkou mezi lesními školkami v Česku. Zelená školka vznikla na jejich statku z iniciativy rodičů, kteří stejně jako Linda a její muž nenašli vhodné zařízení pro své dítě. „V té době jsem znala lesní školky v zahraničí jen teoreticky, hledala jsem sama informace a inspiraci pro naši lesní Zelenou školku. Nakonec fungovala pod mým vedením úspěšně dva roky, nyní ji předávám dál. Své zkušenosti jsem se rozhodla šířit v dalších místech republiky, inspirovat rodiče k založení takových lesních školek a motivovat pedagogy ke změně stylu předškolní výchovy. Práce v lesní školce není nikdy rutinou. Je to jako nevysychající pramen plný nové inspirace, jak pracovat nejen s dětmi, ale i na sobě. Lesní školkou může být školka i v centru města, stačí jen chuť a přestup na jinou kolej,“ říká Linda Kubale.
„Je krásné vidět pokrok, který děti dělají. Jsou vnímavější, všechny se již adaptovaly, každé dítě si našlo svého kamaráda, dokážou lépe spolupracovat a pomáhat si. Zbavily se ostychu před ostatními, umějí samostatně vystoupit, zahrát divadlo a říct rozhodnutí samy za sebe. Po příchodu mají děti na výběr. Zůstat venku, nebo jít do jurty. Většina si však vybere zůstat venku, ty nejodolnější nakonec samy přesvědčujeme, aby šly už dovnitř,“ směje se Linda. A dodává: „Lituji bledé až letargické děti, obklopené plastovými hračkami v klasických školkách. Nám stačí klacky, kameny, hlína. Příroda v sobě skrývá základy všeho důležitého. Děti se učí přírodní rytmy a souvislosti, předškoláci vidí v přírodě matematiku, geometrické tvary, pravé barvy. Tváře jako jablíčka a zářící očka našich dětí, to je pro mne pocit dobře odvedené práce nejen ve školce.“
Říká zakladatelka Dopoledního dětského klubu Šárynka, Linda Kubale: Vzdělávací program Šárynky vychází z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání jako v běžné školce. Metodika tohoto programu se dá bez problémů použít i při práci v lesní školce. Kromě toho využíváme při práci s dětmi poznatky jiných pedagogických směrů, především waldorfské a montessori pedagogiky. Ve svém volném čase se dále vzděláváme na odborných stážích a konferencích v zahraničí, absolvujeme odborné pedagogickopsychologické semináře a kurzy. Téměř každá lesní školka v zahraničí je pro nás vzorem a výzvou, snad právě proto, že u nás jich zatím moc není. Rádi bychom pomohli i ostatním mateřským školám stát se tak trochu lesními, pro děti víc divokými a přátelskými. Více informací na www.ekodomov.cz.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.