Mozart to zařídí

Že se k vám sláva „Mozartova efektu“ ještě nedonesla? V tom případě jste měli buď velké štěstí, nebo si vůbec nic neděláte z reklam a „zaručených“ návodů, jak vychovat ze svého dítěte génia.

Jak by bylo lákavé, kdybychom při své snaze dát svým dětem to nejlepší mohli sáhnout po něčem tak dostupném, jako je cédéčko s hudbou. A právě takovou snadnou a všem dostupnou pomůcku ke zvyšování inteligence dětí od těch nenarozených až po studenty, a dokonce i dospělých, nabízí trh, když se odvolává na věhlasný „Mozartův efekt“.

Všichni bychom si to přáli - dát svým dětem do života jen tu nejlepší výbavu. Některé věci nejspíš neovlivníme. Jestli bude mít naše dceruška nos po tatínkovi nebo barvu vlasů po nás, a ne po své úchvatně blonďaté tetičce, s tím nic nenaděláme. Něco se dá ještě „poopravit“ třeba zdravou stravou, pohybem nebo dejme tomu rovnátky. Také přirozené vlohy a inteligenci můžeme s větším nebo menším úspěchem rozvíjet, tedy až po jistou, matkou přírodou nemilosrdně stanovenou mez.

Začalo to nevinně

Příběh této slavné psychologické legendy se začal odvíjet už v roce 1993. Tehdy publikovali vědci jménem Rauscher, Shaw a Ky v časopise Nature domněnku, že lze vědecky dokázat, že poslech hudby zvyšuje inteligenci. A jali se na takovém důkazu pracovat. Jev, o kterém hovořili, tehdy vešel do povědomí veřejnosti právě jako „Mozartův efekt“.

Už původní myšlenka byla slibná. Poslech hudby, konkrétně jedné Mozartovy sonáty, zvyšuje prostorovou inteligenci. Prostorová inteligence je schopnost zpracovávat a používat prostorové informace. A protože tato složka inteligence je velmi významná, nemohlo šíření této myšlenky, samozřejmě v hodně zaobalené a zpopularizované formě, zůstat zcela bez následků. Konečně byl k dispozici nástroj pro nenásilné zvyšování inteligence nás všech!

První výzkum, od kterého se všechno odvíjí, se ovšem netýkal dětí, nýbrž studentů. Ti si poslechli onu Mozartovu sonátu (případně relaxační hudbu nebo ticho odpovídající délky), a poté dostali za úkol vypracovat úlohy na prostorové vnímání. A právě tehdy zmíněným vědcům vyšlo, že posluchači Mozarta byli inteligentnější než ostatní (pro představu dodávám, že průměrná hodnota jejich IQ byla 119, ve srovnání se 110 u těch, kdo neposlouchali nic, jen ticho).

A teď k dětem

Následky na sebe nedaly dlouho čekat.

Zajímavé zprávy se ochotně chopila média a celkem banální výzkum časem především zásluhou amerických popularizujících časopisů zmutoval ve skutečnost, o které není slušné pochybovat. Všichni chtěli být chytřejší, a rodiče chtěli mít samozřejmě inteligentnější děti. A když jde o děti, jde často i o velký byznys, který staví na lásce, péči a pocitech zodpovědnosti …

A tak když se dnes podíváte třeba na portál Amazon a zadáte příslušné heslo, objevíte nesčetně odkazů na články, studie, ale také internetové obchody nabízející speciální stimulační pomůcku, počínaje těmi pro ještě nenarozené děti. Pochopitelně: hlavně nic nezanedbat. Co když z našeho Pepíčka bude génius?

Ve Spojených státech se myšlenky ovlivňování inteligence chopili s velkou vervou.

Tak třeba roku 1998 obdržela každá novopečená maminka ve státě Georgia zdarma CD s Mozartovou hudbou (zatímco my zpravidla odcházíme s kufříkem reklamních letáčků a „ochutnávkou“ od velkých výrobců přípravků pro děti). Ve stejném roce dokonce ve státě Florida uzákonili, že každá školka má povinně hodinu klasické hudby denně. A nejen to; ve snaze napravit svět hudbou dokonce povinně pouštěli Mozarta i chovancům ve věznicích -snad proto, aby příště nebyli tak neinteligentní, že je opět chytí… Amerika se prostě stala líhní malých géniů. Počítám-li správně, je jim dnes kolem jedenácti let, takže nepotrvá dlouho, a jejich vliv se projeví.

Jenže věci nebývají tak snadné

Paralelně s byznysem se rozvíjel samozřejmě i výzkum Mozartova efektu. Autoři, o kterých byla řeč výše, se posléze pustili i do zkoumání prostorové inteligence u potkanů. Zjistili, že ti z nich, kteří už před narozením, a pak 60 dní po narození dvanáct hodin denně poslouchali Mozarta, si při probíhání labyrintem vedli daleko lépe. Každopádně ani inteligence jim nebyla moc platná, protože stejně jako jejich méně nadaní kolegové nežili moc dlouho - vědcům bylo třeba prozkoumat jejich mozek…

Skeptici ovšem namítají, že potkan je ke své smůle až jedenáct dní po narození hluchý a i pak vnímá jiné spektrum tónů než člověk.

Z Mozartovy hudby tak vnímali jen 31 %.

Na dětech každopádně dvanáctihodinové maratony hudby nikdo nezkoušel. Troufnu si tvrdit, že by to asi mělo děsivé následky pro celou rodinu. Ti, kdo mají v paměti účinky stále dokola se opakující uklidňující melodie z dětského kolotoče nad postýlkami, snad dají za pravdu.

Co se tedy zjistilo?

Nejprve špatná zpráva pro ty, kdo doufají, že Mozart stvoří z jejich dítěte génia. Bohužel, tak to nefunguje. Je pravda, že poslech hudby krátkodobě zvyšuje náš výkon. Jenže je úplně jedno, o jakou hudbu jde, jen když se posluchači líbí. Podobný efekt má mimochodem i poslech zajímavé povídky. Působí totiž patrně tak, že dítě povzbuzuje a aktivuje, a to se pak lépe soustředí.

Ale je tu i dobrá zpráva: Rodiče dětí, které Mozarta před narozením neposlouchaly, si mohou oddychnout. Nic se nestalo. A navíc se určitý vliv hudby na inteligenci dětí přece jen prokázal - ale to jen v případě, že samy sáhnou po nástroji. Aktivní muzicírování totiž inteligenci opravdu trochu zvyšuje. A jestli vaše dítě na hudbu není, pak vězte, že stejný efekt má třeba i hraní šachu nebo lepení technických modýlků. A jednu věc na závěr: tou slavnou Mozartovou skladbou je jeho Sonáta pro 2 klavíry, D-moll, K 448. Kdyby přece jen …