Cizí jazyk i vztah k přírodě se děti učí už ve školce

Zeptali jsme se Ivety Dudkové, ředitelky vítězné MŠ Ohaře.

Proč se malá, jednotřídní školka zapojila do projektu eTwinning?

„Na začátku školního roku 2006-2007 jsem měla zapsáno třináct dětí a školka byla před uzavřením. Díky tehdejšímu vedení obce se školka udržela a já chtěla dětem a rodičům nabídnout programově zajímavou školku, školku, která ctí hru a zábavu a ve které má dítě dostatek prostoru pro svou kreativitu a zvídavost. A co s mou znalostí angličtiny a počítačů ve školce? Předat vše přiměřeně dětem. Proč by děti na malé vesnici a ve státní školce nemohly mít stejnou příležitost jako děti ve městech? Trochu mě iritovalo, jak se všude prezentují soukromé školky a jejich hra s angličtinou. O státních školkách se mluvilo v médiích pouze v souvislosti s nízkými platy, úrazy dětí nebo při opilosti ředitelek nebo učitelek v pracovní době. Udělat z toho hru a zábavu pro děti i mě, to byl ideální základ pro eTwinningové projekty.

Aktivní ředitelka

Svými aktivitami nad rámec povinností ředitelky jsem získala peníze na nákup interaktivní tabule, projektoru, počítače a dalších "vychytávek" z oblasti informačních technologií, které pro výborný projekt, jejž chcete přihlásit do různých soutěží, prostě potřebujete. Zabralo to tři roky usilovné práce na přihláškách do grantových programů v Kolínském regionu. Projekt Where do the raindrops disappear to? přinesl kýžené ovoce. Nejdříve dostal v rámci eTwinningu Národní i Evropskou Quality Label, poté byl ohodnocen Národní cenou eTwinningu za druhé místo v kategorii mateřských a základních škol a částkou 40 000 Kč. Reprezentovala jsem s ním český eTwinning na Evropské eTwinningové konferenci v dubnu 2011 v Budapešti.

Všechny tyto úspěchy mě vedly k tomu, že jsem napsala letos v červnu přihlášku na Evropskou jazykovou cenu LABEL a uspěla jsem. Projekt získal Evropskou jazykovou cenu LABEL 2011, jejíž součástí je i finanční odměna od MŠMT ČR ve výši 200 000 Kč. Za vším byla na prvním místě zábava. Kdyby to mě nebo děti nebavilo, nedělala bych eTwinningové projekty. Je to aktivita bez nároku na honorář, pohltí vás, a pokud vás jako kantora baví, nekoukáte na čas strávený nad počítačem. Výstupy, které ukládáte na eTwinningový portál, který je velmi bezpečný, je totiž jediným pojítkem mezi vámi a komisí, jež rozhoduje o kvalitě projektů. Na druhém místě to byla nabídka zajímavých aktivit pro děti předškolního věku, které povedou k získání elementárních znalostí z oblasti angličtiny a komunikace prostřednictvím informačních technologií. Ještě je nutno říci, že bez skvělé partnerky ze Skotska, Mrs. Dorothy Ostacchini z Bowhouse Primary School v Grangemouth, by nebylo nic,“ vysvětluje ředitelka MŠ Ohaře Iveta Dudková.

Za úspěšným projektem je vždycky spousta práce.

Dlužno podotknout, že Iveta Dudková věnovala spoustu energie i vlastních prostředků svému osobnímu rozvoji. „V letech 2002-2005, kdy jsem pracovala jako skladnice ve skladu s náhradními díly pro nákladní automobily, jsem si zaplatila studium angličtiny (40 000 Kč za pět semestrů) na Karlově univerzitě. V roce 2006 jsem se do školství vrátila jako ředitelka Mateřské školy Ohaře.“

Vítězný projekt mě zaujal propojením angličtiny a environmentální výchovy. Proč právě tato dvě témata? „Mateřská škola má oproti základním a středním školám jednu velkou výhodu. Ve školce mohu během jedné činnosti využít elementární matematiku, fyziku, biologii, chemii, přírodopis, zeměpis a okořenit je zpěvem, cizím jazykem, tancem, kreslením nebo pracovními činnostmi. Časově jsem na tom také ve výhodě, protože mohu využít celý režim dne, od spontánních činností přes částečně řízené až po řízené, dopoledne i odpoledne, v budově a především při pobytu venku. Angličtinu jsem volila proto, že ji ovládám a v projektu mám partnerku s dětmi z anglicky mluvící země. Environmentální tematiku proto, že voda je nám blízká a nezávisle na tom, zda školka dělá eTwinningové projekty či ne, se s vodou ve školkách setkáváme po celý rok. Bohatě jsem také využila materiály Zpravodaje, který vydává Podblanické ekocentrum ČSOP pro potřebu členů Středočeské Mrkvičky. Mateřská škola Ohaře je členem této aktivity již čtyři roky.“ Školní rok plný her Vítězný projekt provázel dění v ohařské školce celý předminulý školní rok.

Co přesně se ve školce dělo? „Projekt byl součástí školního vzdělávacího programu, stejně jako výuka angličtiny. Od října jsme měli naplánovány činnosti, které souvisely s vodou, s jejím využitím doma, ve školce i v přírodě, s jejími zákonitostmi v přírodě, hledali jsme informace v encyklopediích, v přírodě i na internetu, experimentovali jsme s vodou ve všech jejích skupenstvích - například jsme podle pohádky K. J. Erbena vymodelovali ze sněhu Sněhurku, postavili ji na akumulační kamna a pozorovali tání sněhu. Každý měsíc jsme se seznámili se dvěma písmenky anglické abecedy, s několika novými slovíčky i s jejich výslovností a postupně jsme si vytvářeli jednoduchý kreslený slovník. Interaktivní hru pro řízené činnosti jsem si buď sama připravila, nebo jsem čerpala z bohaté nabídky na internetu. Hráli jsme si s vodou při výtvarných činnostech, zpívali, kreslili, poslouchali texty, fotografovali, vyráběli loutky, vlastně jsme nedělali nic jiného, než co se dělá v jiných školkách.

Obohacením byla výměna výstupů s partnerskou školkou, vzájemně jsme si činnosti ohodnotili a některé i vyzkoušeli a poté předvedli on-line. Zatímco my jsme zpívali Kolo, kolo mlýnské, skotské děti v přímém přenosu tančily. Troufl i jsme si i na představení o Rusalce, protože ji mám ráda a chci, aby to krásné, co česká kultura má, se šířilo po světě. Ohařáčci si přinesli vhodné oblečení, můj tatínek nám vyrobil z plastových obalů postavu vodníka a vzrostlý fíkus a modrá žíněnka nám vytvořily vhodné kulisy. Dětem jsem zahrála malou improvizaci o Rusalce podpořenou poslechovými hádankami z úryvků árií jednotlivých postav. A světe div se, děti uhádly, která postava právě zpívá, a pohádku jsme hráli ještě několikrát. V knihách poté děti samy hledaly ilustrace vodníků, vodníky a rusalky a různé víly jsme vyráběli z papíru nebo jsme je malovali. Za každé zvládnuté slovíčko angličtiny děti přivázaly stuhu na vodníkův klobouk.

Vše jsem průběžně natáčela na kameru nebo fotografovala. Starší děti se učily používat skener a tiskárnu. Doma jsem pak ze všech výstupů vytvořila video s jednoduchým překladem a vložila na blog. Video mělo velký úspěch, Dorothy si s dětmi pohádku také zahrála a sama si operu koupila na DVD. My jsme se během měsíce naučili několik nových slovíček a partnery jsme obohatili o silný kulturní zážitek. A o to v eTwinningu také jde. Je vysoce hodnoceno, když na své aktivity vzájemně reagujeme a hodnotíme si je.

Na společném blogu jsme si během osmi měsíců vytvořili knihovnu on-line aktivit, které byly přístupné i rodičům dětí, takže rodiče byli průběžně informováni o naší práci s dětmi, hodnotili ji, měli možnost vyjadřovat své připomínky nebo se do projektu zapojit svou účastí na on-line vstupech. Prostřednictvím webové kamery jsme měli několik on-line vstupů, při kterých se děti vzájemně poznávaly, řešily jednoduché rébusy s ekologickým podtextem, ukazovaly si své pokroky s angličtinou… Děti v nás měly příklad, jak znalost cizího jazyka usnadňuje navazovat kontakty mezi lidmi, zvykaly si reagovat na zvuky a intonaci cizí řeči.“

V souvislosti se seznamováním malých dětí s cizím jazykem se často mluví o tom, že je výhodné, pokud tato činnost probíhá přirozeně a prolíná další činnosti ve školce. Jak to chodí v Ohařích? „Hru s angličtinou si organizuji sama a dětem ji poskytuji zdarma,“ říká Iveta Dudková. „Z finančních odměn, které jsem doposud získala, jsem pro děti zakoupila angličtinu pro nejmenší Hippo and Friends. Upravuji si ji podle svých potřeb, využívám poslechy, obrázky a plakáty. Pracovní sešity mají děti k dispozici také zdarma a na konci školního roku si je odnášejí domů. Angličtina je organizována jednou týdně jako řízená činnost v dopoledních hodinách, protože je součástí školního vzdělávacího programu.

Řízenou činnost mám připravenou pro všechny děti (3-6 let), je v ní poslech, pohybové improvizace, rytmická a sluchová cvičení, hry s loutkami, interaktivní hříčky, hádanky, kreslení na interaktivní tabuli a zpívání. Angličtina je jednoduchá a podpořená obrázky, písničkami a loutkami. Mladší děti nevylučuji, protože za čtyři roky, co si s angličtinou hrajeme, jsem poznala, že i je to baví a zajímá. Ty, které mnoho nemluví, si najednou pobrukují písničky a žvatlají slovíčka.

Mám velkou výhodu, že po této řízené činnosti si kolegyně převezme děti do pěti let a já mohu s předškoláky pokračovat u samostatné práce na pracovních listech nebo v kreativních činnostech. V průběhu týdne si pak mohu dovolit zařadit chvilky s angličtinou do celého dne. Opakovat si s dětmi písničky a říkanky při mytí rukou, při pohybových aktivitách nebo při pobytu venku, dopoledne či odpoledne, podle zájmu dětí mohu improvizovat po celý den.“ Cizí jazyk do školky patří Iveta Dudková dodává, že eTwinning ji přesvědčil, že hra s cizím jazykem do předškolní výchovy patří. „V ostatních evropských školkách je to běžné. Kdyby tomu tak nebylo, neměla bych partnery pro své projekty. Děti poslouchají výslovnost, různé zvuky a intonaci a podporuje to jejich paměť. Učitelky, které před nimi mluví, jsou dětem, ale i jejich rodičům příkladem, jak znalost cizího jazyka otevírá možnosti, vytváří přátelství a rozšiřuje obzory. To zní hodně troufale, ale já sama jsem toho důkazem. Jsem si jistá, že jim tím dávám dobrý základ pro učení se cizímu jazyku,“ vysvětluje. A já musím jenom souhlasit. Iniciativa a cílevědomost ředitelky ohařské školky jsou opravdu obdivuhodné.

Co školce zapojení do projektu přineslo? „eTwinning, znalost angličtiny a hra s angličtinou s dětmi předškolního věku mi za poslední tři roky velmi obohatily život a práci ředitelky mateřské školy na malé vesnici. Rodiče si mé práce váží a mám s nimi velmi pěkný vztah. Od nich a většiny veřejnosti mám za své aktivity uznání a školka má dobré jméno a skvělého ducha. Úspěchy s projekty mi zvedly sebevědomí třeba při konfrontaci se zřizovatelem, kde mě navzdory mým mezinárodním aktivitám stále neberou jako partnera, ale podřízenou, která si jako věčný prosebník o peníze na provoz musí nechat všechno líbit. Při jednání s nimi musím mít velké sebevědomí. Díky eTwinningu jsem několikrát vycestovala i do zahraničí a navázala mnoho nových kontaktů. A peníze, které z tohoto projektu máme? Ty mohu použít podle svého nejlepšího uvážení. Dětem zpříjemním interiér školky, velkorysé prostory mi dovolí vytvořit jazykový a relaxační koutek, nakoupím dostatek materiálu na jazykové a kreativní činnosti, které jsou základem pro mé eTwinningové projekty. "Opráším" si svou angličtinu na jazykovém kurzu pro pokročilé a nezapomenu ani svou učitelku, které uhradím kurzy angličtiny pro začátečníky, aby mohla převzít štafetu eTwinningových projektů. Ráda bych i vycestovala za Dorothy do Skotska, abych měla osobní zkušenost, jak pracují učitelky v zahraničí.“

Projekt nebývá záležitostí jednotlivce, ale je věcí celého týmu. Kdo se podílel na ohařském projektu? „Pomáhali rodiče dětí; bylo nezbytné, aby si děti nosily z domova potřebné věci a také aby chodily na akce, které probíhaly on-line. Některé aktivity vyžadovaly i spolupráci s dnes již bývalou kolegyní Miloslavou Jelínkovou, která s dětmi kreslila obrázky, vyráběla loutky a starala se o prezentaci projektu na vývěskách v obci. Často mě musela zastupovat a pracovat přesčas v době mé nepřítomnosti. Zapojila se i paní kuchařka Irena Javůrková, která nám pomáhala při přípravě některých receptů, jež jsme si s kamarády vyměnili. Stranou nezůstala ani paní školnice Stanislava Nováková, která vždy mé hrátky s dětmi fotografovala nebo natáčela na kameru. Bez spolehlivého zázemí a jistoty, kterou mi pracovnice MŠ Ohaře poskytovaly, bych nemohla v klidu cestovat a vychutnávat si úspěch z projektu,“ uzavírá ohlédnutí za vítězným projektem Iveta Dudková. Věřme, že tento projekt není v MŠ Ohaře poslední.