tisk-hlavicka

Předškoláci už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry

Za dítě je zodpovědný rodič. A pokud on nenaučí dítě jíst polévku, ať to učitelka zkusí. Ale když se jí to nepodaří, ať se tím netrápí.

Školní třída má svou dynamiku. Každé dítě a samozřejmě i každá učitelka s sebou přinášejí svou originální osobnostní výbavu a zkušenosti. O tom, jak z jednotlivců vzniká kolektiv, a také o práci s předškoláky jsem si povídala s psycholožkou Ladislavou Lažovou.

Co by měla učitelka mateřské školy vědět o psychice a vývoji předškolních dětí?

Všechno! Zejména vývojovou psychologii tohoto věku. Měla by znát nejen přirozený vývoj, ale i všechny odchylky a možná úskalí. Ostatně to by mělo být součástí studia už na střední pedagogické škole. Myslím si také, že by se studium budoucích učitelek mateřské školy nemělo zaměřovat tolik na teorii. Studentky nemusí znát definice, ale trvala bych na tom, aby znaly praktickou stránku věci. Co řekl Piaget k řeči, to by mi bylo jedno, ale chtěla bych, aby věděly, jak se řeč vyvíjí a co ony mohou pro vývoj řeči udělat. Studentky učitelství pro mateřskou školu by „měly mít v malíku“ hrubou i jemnou motoriku, emoční vývoj, sociální schopnosti… Teorii stejně zapomenou, ale musí vědět, jak to vypadá v reálu.

Za dítě je zodpovědný rodič. A pokud on nenaučí dítě jíst polévku, ať to učitelka zkusí. Ale když se jí to nepodaří, ať se tím netrápí.

Učitelka pracuje se skupinou dětí. Co znamená termín skupina z pohledu psychologa? Je to něco víc než jen soubor jednotlivců?

Není to jen skupina, ale i kolektiv, protože se v něm utvářejí vazby. Jako velkou bolest v tom hle ohledu vnímám heterogenní věkové skupiny. Určitě to vzniklo záměrně, mělo to nějaký cíl, ale jako psycholog to nevidím ráda. Učitelky si na to stěžují a dětem to neprospívá. V praxi to moc nefunguje. Chápu, že se děti potřebují učit vzájemně si pomáhat, respektovat se a učit se od sebe, ale podle mě je k tomu vhodnější rodinné prostředí. Práce s heterogenním kolektivem je velmi obtížná. A kdyby v té třídě bylo deset patnáct dětí, tak proč ne. Ale je jich pětadvacet osmadvacet… Když o tom s učitelkami mluvím, zrovna dnes jsme se na semináři bavily o trénování pozornosti, řeknou mi: „Ale my tam máme 15 předškoláků a 7 tří- až čtyřletých dětí. Jak to máme spojit?“ A vede to k tomu, že po obědě, kdy malí spí, mají předškoláci svůj kroužek. To je „postavené na hlavu“, nemá to nic společného s psychohygienou, fyziologií dítěte… Přijde mi přínosnější, když dítě postupuje podle věku do další třídy. Děti jsou hrdé na to, že už jdou „do velkých“, a pro obě strany – učitelku i děti – je to snazší, jednodušší.

Čeho by si učitelka měla na „své“ skupině všímat, co by měla sledovat?

Učitelka by měla především hodně komunikovat s rodiči. Některé učitelky říkají, že na to není čas, ale na tohle si čas najít musí, aby o dětech zjistily co nejvíc. Nejen že jim to trochu usnadní práci, protože budou mít děti do jisté míry „zmapované“, ale usnadní to situaci také dětem, lépe se adaptují na školku. A usnadní se tím také vazby mezi dětmi, protože učitelka si vychytá „problémové“ děti – nejen ty, s nimiž to může být těžší, ale takové, jež se něčím vymykají, například děti nadané. Mohla by zjistit, které dítě je hyperaktivní, které je úzkostné, věděla by, které děti nemají tak velkou potřebu jídla, které nepotřebují tolik spát. Měla by šanci poznat specifi ka jednotlivých dětí. Věděla by, jaké děti ve své třídě má, a podle toho by si mohla připravovat program. Také by je lépe „kočírovala“, věděla by, že tohle dítě je například agresivní, a tak by se ho snažila nějak zabavit, umožnila by mu, aby v něčem vyniklo a nesnažilo se tolik uplatňovat pomocí agrese. A pokud by ve třídě měla nějaké slabé, vyděšené dítě, které má jen trochu „našlápnuto“ k tomu, aby bylo obětní beránek, musela by ho více pozorovat, možná také určitým způsobem chránit. Mohla by předvídat, co se může stát, a to na základě složení dětí ve třídě. Pokud má ve třídě pětadvacet klidných dětí, má po starostech. Ale když ví, že některé dítě má pravděpodobně ADHD, je v úplně jiné situaci. Od začátku musí takovémuto dítěti pomáhat, aby se mohlo začlenit mezi ostatní, musí mu nějak „být po ruce“. A s takovým dítětem bude mít od začátku intenzivnější vztah než s ostatními, protože to bude prostě potřeba. Když si ho učitelka získá citově, bude se jí s ním pracovat mnohem lépe. Měla by také sledovat vztahy mezi dětmi, kdo s kým kamarádí, kdo umí pomoci, kdo umí druhým projevit náklonnost, nebo kdo je naopak „fouňa“ a vytahuje se na druhé. Když se učitelce podaří se všemi rodiči si sednout a tyhle informace od nich získat, bude to snazší pro všechny zúčastněné. Navíc rodič také bude vědět, s kým jedná, s učitelkou se vzájemně poznají. Učitel si tím rodiče získá, protože co nám rodičům dělá dobře? Když se někdo zajímá o naše dítě. Když se učitelka zeptá, jak rodiče dítěti doma říkají, jakou hračku má rádo, čeho se bojí a na co je šikovné, jak ho odměňují, jestli je mazlivé… je toho spousta. Učitel si tak rodiče přinejmenším získá. A ještě další věc – učitelka potřebuje zpětnou vazbu. Dítě rodičům vypravuje o tom, jak se mu ve školce líbí, nebo rodič může i podle chování dítěte odhadnout, jestli je dítě ve školce spokojené.

Práce s rozmanitou skupinou není hračka. Jak zajistit, aby se třída učitelce neslila v jednolitou masu?

Musí si zachovat odstup a chladnou hlavu, nenechat se vyčerpat a zlhostejnět. Osobně bych učitelkám ve čtyřiceti pětačtyřiceti dala rok placeného volna, aby si mohly odpočinout. V tomhle věku už jsou hodně vyčerpané. Učitelka, která to vydrží až do důchodu, musí být podle mého názoru zvlášť nadaná. Nejhorší je to zlhostejnění, když už si učitelka nechce dělat problémy a třeba rodičům neřekne, že něco není v pořádku, protože má zkušenost s tím, že některé rodiče názor učitelky nezajímá. Některé učitelky si nechtějí komplikovat život, nepodají informaci, jež by byla užitečná. Když jednají s rodiči, kteří jsou útočnější, suverénnější, raději neřeknou nic špatného. To je škoda. Pokud jsou takto vyčerpané, pak se jim děti mohou slít v jednolitou masu, a učitelka jen chodí do práce, osobnosti jsou jí jedno. Jen si to odpracuje, ohlídá děti. Ale učitelky podle mě musí být přetažené. Sama bych to vydržela tak týden.

Osobně bych učitelkám ve čtyřiceti pětačtyřiceti dala rok placeného volna, aby si mohly odpočinout. V tomhle věku už jsou hodně vyčerpané. Učitelka, která to vydrží až do důchodu, musí být podle mého názoru zvlášť nadaná.

Jak můžeme podpořit dobré vztahy mezi dětmi?

Záleží na tom, jak to vypadá v rodině. Pokud jsou tam klidné vztahy a rodina vede dítě k tomu, aby se sice umělo prosadit, ale bylo zároveň laskavé a přátelské, je to úplně jiná situace, než když takové vztahy v rodině nepanují.

Myslím si, že učitelka může také situaci do jisté míry pokazit, třeba když má svoje favority.

Ano, je to tak. Favorité to mají v kolektivu špatné a učitelka si ani nemusí uvědomit, že nějaké dítě protežuje. Může to být dítě, které je hodné a milé, nebo je jeho tatínek sponzor školy. Pak to mohou být děti, které mají nějakou „nálepku“, a to i negativní. Myslím, že dobrým vztahům mezi dětmi nesvědčí ani to, když paní učitelka příliš řeší jejich konflikty. Nikdy nemůže být spravedlivá, protože nemůže vědět, jak konfl ikt vznikl. Pokud má tendenci řešit, kdo co udělal a jak, není to dobré. Nebude objektivní a většinou tak někomu ublíží. Pokud to jsou méně podstatné věci, stačí, když jim řekne: „Kluci, vy jste tak šikovní. Tohle si přece dokážete vyřešit a pak mi přijďte říct, jak to dopadlo.“ Určitě by měla držet ochrannou ruku nad slabšími, například úzkostnými nebo nějak handicapovanými dětmi. A handicapem může být i to, že dítě je z chudší rodiny. Dobré vztahy ale může podporovat jen tehdy, když sama bude dobrá, když z ní půjde to pozitivní. Některé učitelky příliš uplatňují svoji moc nad dětmi, jsou zbytečně ironické a rýpavé a vlastně tak dětem předvádějí nevhodný model chování. Když paní učitelka na děti křičí, mohou na sebe děti také křičet. Ale pozor, nemyslím to tak, že by ve třídě neměly být konflikty, že by se děti nikdy neměly pohádat.

Co bych měla dělat ve chvíli, kdy zjistím, že některé dítě se ocitá na okraji skupiny, ostatní ho neberou. Jak podpořit jeho zapojení mezi ostatní?

Když ho začne protežovat, může to pokazit úplně. Takže pokud si něčeho takového všimne, měla by si nechat dva týdny až měsíc na pozorování, aby zjistila, co se ve skupině děje, ale v té „skryté“ rovině. Aby si udělala jasno. A měla by přemýšlet o tom, proč je tohle dítě na okraji. Může k tomu být spousta důvodů. Dítě může být nesympatické, nepřátelské, lakomé, agresivní, ale také to může být dítě nekamarádské, hypoaktivní, samotářské. Hraje si samo a nikdo si ho moc nevšímá. De facto se vyčlenilo samo. Je proto důležité zjistit příčinu, proč je dítě na okraji. Učitelka může dát tomuto dítěti příležitost k tomu, aby se mohlo uplatnit, dát mu slovo, pochválit ho. A pokud druhým ubližuje, snažit se mu v tom zabránit. Otázka „Proč si nehrajete s Jiříčkem?“ je úplně špatná.

A nemůže to být někdy i tak, že Jiříček si rád hraje sám?

Určitě to tak může být. Když je dítě spíše samotář, introvert, nikdo mu ale neubližuje a ono je tak spokojené, nemusíme z toho dělat problém, měli bychom to tak nechat.

Práce učitelky mateřské školy stojí hodně na kontaktu a vztahu s dětmi. Jak najít a zachovat hranici, aby se z učitelky nestala kamarádka, které mohou děti skákat po hlavě?

Tenhle trend být s dětmi kamarád přináší dnešní doba. Tak strašně respektujeme osobnosti dětí – a je to hodně vidět v rodinách –, že zapomínáme na to, že dospělý by měl být autorita se vším všudy. Třeba v pondělí se mě v poradně ptala jedna maminka, jak to má udělat, aby ji dcera poslouchala. To je hrozná otázka. A pak se mě ještě zeptala, jak má zařídit, aby jí dcera neříkala křestním jménem. Jak tohle mohla dopustit? Dospělý je autorita, samozřejmě se vším respektem k dítěti – nejsem pro uzurpátorskou výchovu. Režim, mantinely, to je v rukou dospělého. A když si to učitelky uvědomí, nic takového se jim nestane. Ještě jeden příklad z praxe: maminka řekne, že se snaží, aby s dcerou byly kamarádky. To není možné! Možná až když je dcera dospělá a má sama děti, může mít s matkou kamarádský vztah. Ale v předškolním věku rozhodně ne. Podobně to je ve školce. Učitelky se někdy ptají, jestli jim děti mohou tykat a říkat křestním jménem. Podle mě je to špatně, protože děti pak nemají šanci rozlišit, že se v příbuzenských vztazích tyká nebo i říká jménem, ale ve školce a později ve škole nebo u lékaře či v obchodě se vyká a oslovuje se jiným titulem. To je podle mě jisté hraní na rodinu, ale školka není rodina. Když učitelka dětem dovolí, aby jí říkaly jménem, má to pak těžší. I když je mezi učitelkou a dítětem partnerský vztah, pořád musí být jasné, kdo je autorita.

Co si myslíte o zájmových kroužcích v mateřské škole?

Nic dobrého. Na každém semináři pro učitelky mateřských škol na to dojde: rodiče vybírají školku podle kroužků. Dnes mi jedna učitelka řekla, že u nich ve školce si rodiče vynutili, aby tam byly kroužky. Podle mě to je nesmyslné a komplikující, protože pokud je ve školce kroužek výtvarné výchovy, tak dopoledne děti přece též kreslí. Sportovní hry, proč? Vždyť dopoledne děti cvičí ve třídách a také chodí ven, na hřiště. Hon za kroužky s volnočasovými aktivitami mi přijde neuvěřitelně přehnaný. V některých školkách navíc kroužky začínají hned po obědě, o půl jedné, to rovněž není v pořádku. V další školce začínají kroužky v sedm hodin ráno. Ale líbilo se mi, co mi říkala jedna učitelka: u nich ve školce jen nabídnou prostory a kroužky začínají o půl páté odpoledne. Zajišťuje to DDM a rodiče to platí. Mnohé děti jsou přetížené, znám pětileté dítě, které chodí třikrát týdně na hokejový trénink. Řešíme jeho pomočování; počurá se vždycky na konci tréninku, protože už toho na něj je prostě moc. Rodiče nemají rozum.

Sama se setkávám s tím, že tyhle děti nevědí, jak by si samy měly hrát.

Přesně. Připadá mi, že děti začínají s kroužky a zájmovými aktivitami strašně brzy. Třeba dvouměsíční miminka mají své trenéry plavání, kteří učí rodiče, jak s ním plavat ve vaně (směje se). Dnešní děti jsou zbytečně přetížené a chybí jim běžný život. Je pro ně mnohem lepší doma s mámou strouhat okurku k večeři než být odpoledne ve školce na kroužku. Chápu, že si maminky hlídají kariéru a potřebují děti zaměstnat, ale děti potřebují něco jiného než kroužky – hrát si, povídat si, mazlit se. Pokud má předškolák jeden kroužek týdně, je to z mého pohledu v pořádku. Ale každý den jeden? To je podle mě nenormální. Podle mého soudu se všechno, co nabízejí kroužky, dělá ve školce běžně. Dnešní děti jsou pořád hnané k nějakým výkonům a to se mi nelíbí.

V poslední době se klade důraz na připravenost dítěte na školu. Ministerstvo školství se vážně zabývá vysokým počtem dětí s odkladem školní docházky, od jedné úřednice z ministerstva jsem dokonce slyšela, že si jim učitelé ze základních škol stěžují na nepřipravené děti, což mi přijde poněkud přitažené za vlasy. Co podle vás obnáší připravenost dítěte na školu?

Odklady školní docházky jsou skutečně problém, je to hodně módní záležitost. Domnívám se, že špatně daný odklad nadělá více „paseky“, než když jde dítě do školy trochu nezralé, trochu nepřipravené, protože tím dostává šanci zabrat. Má před sebou nějakou metu a více se snaží. Vidím několik důvodů, proč rodiče žádají o odklad. Ambiciózní rodiče se snaží, aby jejich dítě mělo rok náskok, aby mu to šlo. Chtějí, aby dítě mělo ve škole raketový start. A je to cesta k lenosti, k neaktivnosti, v klídku mateřské školy děti spíše „zakrní“. Ony potřebují stále posouvat cíle dopředu, aby měly za čím jít. Jednoduše řečeno, potřebují pracovat. A že si učitelé základních škol stěžují na nepřipravené děti? Když jde dnes dítě do první třídy, už má představu číselné řady, umějí sčítat, odčítat, písmenka, podepsat se. Plno dětí při vstupu do školy umí číst a psát. Informace se jim nabízejí a běžně zvídavé děti je do sebe vstřebávají. Podle mě je problém v emoční, sociální a pracovní připravenosti dětí na školu. Tohle dětem chybí, protože je k tomu rodiče nevedou. Také si myslím, že na práci ve školce má negativní vliv inspekce. Učitelky vypravují, jak jim inspektorky říkají, že nesmějí dítě nutit do žádné činnosti. Že musí činnosti pouze nabízet a dítě si dobrovolně vybírá, co bude dělat. Neříkám, že by se to tak nemělo dělat u tříletých dětí. Ale předškoláci? Ti už musí vědět, že existují nějaká pravidla hry. Že mají úkol, který musí začít a dokončit, a že by měli něco dělat proto, že to řekla nějaká autorita. To mi připadá jako kvazisvoboda. Takhle malé dítě ještě nemá dostatečně vyvinutý volní systém a mnohé děti nejsou z rodin vedené k tomu, aby si samy našly práci nebo zábavu. Proto podle mě není možné předpokládat, že si děti budou samy, bez nějakého řízení, vybírat, co budou dělat. A proč to je ve školce takto a ve škole už je direktivní systém? Setkávám se s dětmi, které nemají pracovní návyky, neumějí se na to, co dělají, soustředit. Nenaučily se poslouchat autoritu, neumějí pozdravit, poprosit, neskákat do řeči, ustoupit, neumějí prohrávat. Tohle jim chybí. Je potřeba odlišovat podstatné od nepodstatného.

A má vůbec školka být „přípravkou“ na školu? Nemá své vlastní úkoly a smysl?

Já bych tam ani ty uvozovky nedávala. Školka je místem, kde se dítě i rodiče poprvé setkávají se vzdělávacím procesem, má důležitou, opravdu nezaměnitelnou roli. Dítě jde poprvé do cizího prostředí a je ohromně důležité, jak se tam dítěti bude líbit, jak tam bude přijato a jak to zpracují rodiče. Tohle všechno může výrazně ovlivnit budoucí důvěru ve vzdělávání. Předškolní věk je podle mého názoru něčím výjimečným a myslím si, že by měl být přípravou na školu. Neznamená to ale, že se děti ve školce budou muset učit „plus minus“. Ovšem mohou se to učit, když je to zajímá. Měly by tam získávat pracovní návyky, které se blíží budoucí práci ve škole – mají třeba činnost, kterou začnou a dokončí. Může to mít podobu hrového úkolu, a to nejen třeba kreslení obrázku, ale opravdové práce. Někde děti hrabou záhonky, jinde prostírají před jídlem. Ostatně kolem čtvrtého roku si děti už nepotřebují jenom hrát, ale potřebují smysluplné úkoly. Samotná hra je už tolik nebaví. Znám však také školku, kde děti dostávají známky. Ať se děti vyvíjejí a tvoří a mají z toho radost, ale známkovat je? Dávat jim ve školce pětku za výkres?

Co by podle vás měla mateřská škola nabídnout předškolnímu dítěti?

Podle mého názoru by se dítě mělo ve školce naučit přijmout cizí autoritu a komunikovat s ní. Předškolák by měl ve školce rovněž získat zkušenost s vrstevnickou skupinou. A také proto ho rodiče do školky posílají, aby bylo s jinými dětmi. Možná také doplnit to, co nezvládá rodina. Mateřská škola by měla nabízet trochu výchovu a trochu vzdělávání, jiné zkušenosti, jiný způsob trávení času. Rodiče nemají tolik možností ani zkušeností jako učitelky, které jsou navíc velmi kreativní. Vezměte si, jaké výrobky s dětmi tvoří, jaké mají nápady.

Práce učitelky v mateřské škole stojí hodně úsilí. Učitelé navíc čelí velkému očekávání ze strany veřejnosti. Čeká se, že po prázdninách „naskočí“ a pojedou dál. Kde mají brát síly a jak mohou nevyhořet?

Učitelky mateřských škol mají k vyhoření našlápnuto úplně stejně jako zástupci dalších pomáhajících profesí. Také je pravda, že veřejnost nevnímá školství úplně nejlépe a nikdo jiný než kantorky samy nemůže prestiž školství zvýšit. Je to otázka jejich sebevědomí. Když poslouchám učitelky na seminářích, vidím, jak si netroufnou se prosadit. Rodičům nic neřeknou, jen naznačují. Kdyby byly sebevědomější a více si vážily své profese, lépe by se jim komunikovalo s rodiči. Na druhou stranu to mají hodně těžké, protože se nebojí jen rodičů, ale též inspekce a vedení školy. Jsou pod silným tlakem. Kdo je pochválí? Práce učitele je výjimečně náročná. Když někdo učitelce vyčítá dlouhé prázdniny, měla by mu říci, aby to na týden zkusil, postavil se před třídu. Učitelská práce je náročná jak fyzicky, tak psychicky. Když učíte, tak ani na chvíli nevypnete. Skoro v každé profesi si člověk může nějak „ulevit“, na chvíli vypnout, ale tady se to nedá. Prostě musíte být s dětmi, jinak to nejde, práci odbýt nemůžete, mechanicky ji také dělat nemůžete. Učitelkám vždycky říkám, aby samy sebe nehodnotily očima rodičů a ředitelů. Samy vědí, jak tu práci dělají. Je to otázka jejich svědomí, zodpovědnosti. Měly by stát nohama na zemi a nebrat si zodpovědnost za něco, za co zodpovědné nejsou. Za dítě je zodpovědný rodič. A pokud on nenaučí dítě jíst polévku, ať to učitelka zkusí. Ale když se jí to nepodaří, ať se tím netrápí.

V mateřské škole učitelky většinou pracují ve dvou, tedy v malém týmu. A někdy se stane, že se neshodnou. Něco jiného jsou „odlišné pohledy na věc“, pokud jde třeba o výběr tématu pro společné kreslení, ale někdy jde o odlišné přístupy k výchově jako takové, zásadní rozdíly ve stylu práce. Jak s tím „přežít“, vyrovnat se s tím, případně z toho profi -tovat? Ne vždy to jde změnit.

Podle mě to přežít moc nejde a vyrovnat se s tím také moc ne. A ani nevím, jak by se z toho dalo profi tovat. S tímhle se setkávám skoro na každém semináři pro učitelky mateřských škol. Dnes se mě při debatě o udržování pravidel jedna učitelka zeptala: „A jak to mám udělat, když kolegyně to dělá úplně jinak?“ Původně jsem myslela, že ta druhá učitelka pravidla nedodržuje, ale tak to není. Ona spíš snese více rámusu a chaos, kdežto její kolegyně je ráda, když je to ve třídě pěkně „učesané“. Ptala jsem se jí, jestli o tom s kolegyní mluvila. Prý ano a navíc se podle jejích slov mají rády, všechno ostatní je v pořádku. Každá si však jede na svém písečku a ta, která má ráda klid, přijde na odpolední službu a děti jsou podle jejích slov rozjívené. Je potřeba, aby se spolu domluvily. Dětem takováhle nejednotnost neškodí, aspoň vidí, že není všechno „uni“. Každá učitelka je prostě jiná, a takové to bude i po celou školní docházku. Děti se musí naučit reagovat na všechny učitelky. Maminky si někdy na jednotlivé učitelky stěžují. Když má jít dítě do první třídy, strašně dlouho vybírají učitelku, aby byla úplně nejlepší, ale pro další školní roky to stejně nezachrání. Dítě se aspoň naučí, že každá učitelka je jiná a všechny musí respektovat. Mluvíme samozřejmě o normálních individualitách, dítěti se nesmí ubližovat. Pokud ovšem jedna učitelka například nedodržuje pravidla, která jsou ve třídě zavedená, musí nutně zasáhnout ředitelka. To se nedá zvládnout jinak. Také se mi stalo, že se na mě obrátili rodiče dětí z jedné venkovské školky, že jejich paní učitelka ubližuje dětem, dokonce i fyzicky, ale zejména psychicky. Padají tam věty jako „Jéžiš, to tě máma zase ostříhala, to máš ránu“. Tohle je absolutně nepřípustné! Dobře, může si to myslet, nesmí to však nikdy říct, zejména dítěti! Podle toho, co jsem o ní slyšela, se mi zdá, že je to ze své podstaty zlá ženská, která nemá mezi dětmi co dělat. Ale je to kamarádka ředitelky. Odvážná povaha bude tohle řešit přes ředitelku nebo přes rodiče dětí, případně jít za zřizovatelem, často to však nepomůže. Pak je řešením odejít. Nezachráníme celý svět. Ale rozumím tomu, že je to těžké, protože jde o ty děti.

Nejhorší je zlhostejnění, když už si učitelka nechce dělat problémy a třeba rodičům neřekne, že něco není v pořádku, protože má zkušenost s tím, že některé rodiče názor učitelky nezajímá.

Dalšími partnery, „parťáky“ či spolupracovníky jsou rodiče dětí, které chodí do školky. Jak s nimi navázat dobrý vztah?

Vztah začíná už při prvním setkání, když jde dítě poprvé do školky. Je potřeba vzájemně se představit, podat si ruku a na chvilku si sednout. Podle mě je to nutné. Rodiče svůj největší poklad předávají někomu jinému a potřebují mít k němu nějakou vazbu. Učitelka potřebuje informace od rodičů a naopak. A pořád to tak nefunguje, což mě mrzí. Učitelky třeba říkají jen ty pěkné věci, aby se rodiče nenaštvali. Některé maminky se zase bojí zeptat. Je nutné se s rodiči domluvit, jak často by stáli o informace. Rodiče, kteří jsou úzkostní, stojí o to dozvědět se, jak se dítěti vedlo, denně. Ale pokud je učitelka pro rodiče „hadr na podlahu“ a školka jen hlídání, moc bych se směrem k rodičům neangažovala. Proč bych se tím měla trápit. Rodiče by však měli mít možnost s učitelkou promluvit, domluvit se na konzultaci. Úžasné jsou i společné akce školky a rodičů. Při nich se seznámí nejen učitelka s rodiči, ale i rodiče mezi sebou. A učitelka by při nich neměla jen mluvit, ale také naslouchat, zajímat se o to, jak se dítě projevuje doma. Navíc je profesionál, měla by sama odhadnout, jací rodiče jsou, jak se s nimi dá komunikovat. A když se s některým rodičem necítí dobře, může se domluvit s ředitelkou, aby se mu věnovala ona.

Jak podle vás vypadá dobrá paní učitelka ze školky?

Může být mladá, stará, tlustá, tenká… to je úplně jedno. Ale musí se k dětem chovat jako k partnerům. Co bych neudělala dospělým, neudělám dítěti. Když nebudu ironická na kamarádku, nebudu ironická ani na dítě. Neměla by uplatňovat svoji moc a děti shazovat. Musí s nimi jednat férově. Jsem alergická na to, když se učitelé na děti vytahují a jednají z pozice moci. A to dělají dospělí obecně, třeba jak se řidiči autobusů nebo prodavačky chovají k dětem… stačí se dívat kolem sebe.

Orwell říkal, že když s dětmi jednáte jako s dobytkem, začnou se jako dobytek chovat.

Samozřejmě. Učitelky s dětmi mohou mluvit i samy o sobě. Říkat jim, jak se měly, mluvit o tom, co neumějí, co jim nejde. Mohou jim také přiznat, že jim zrovna není dobře.

Článek vyšel v tištěné verzi časopisu Informatorium 3-8, který vydává Portál.

INFORMATORIUM 3-8 je časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v mateřských školách a školních družinách.
Názory k článku (46 názorů)
To snad ne... withep 21.5.2013 9:15
*Re: To snad ne... luthienka 21.5.2013 9:30
**Re: To snad ne... luthienka 21.5.2013 9:31
**Re: To snad ne... withep 21.5.2013 11:20
***Re: To snad ne... luthienka 21.5.2013 16:52
**Re: To snad ne... KoproFka 21.5.2013 11:54
***Re: To snad ne... withep 21.5.2013 13:34
***Re: To snad ne... Saša, 3 děti 26.5.2013 14:10
****Re: To snad ne... Rigmor 27.5.2013 12:7
*Re: To snad ne... Kočanská 21.5.2013 10:10
*Re: To snad ne... asdfjklů 21.5.2013 10:53
**Re: To snad ne... withep 21.5.2013 11:7
***Re: To snad ne... asdfjklů 21.5.2013 16:57
****Re: To snad ne... Kreaty 21.5.2013 17:42
*****Re: To snad ne... Kouřová 22.5.2013 6:8
******Re: To snad ne... withep 22.5.2013 8:25
*Re: To snad ne... Filip T. 21.5.2013 14:58
**Re: To snad ne... katka+synek2007 21.5.2013 23:57
**Re: To snad ne... withep 22.5.2013 8:35
***Re: To snad ne... Filip T. 22.5.2013 10:5
***Re: To snad ne... Žžena 22.5.2013 13:33
**Re: To snad ne... Žubka 23.5.2013 22:17
*Bez autorit to prostě nejde Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 21.5.2013 15:29
*Re: To snad ne... Rigmor 24.5.2013 12:35
kroužky Hilly. 21.5.2013 12:4
*Re: kroužky Hilly. 21.5.2013 12:5
*instantní rodičovství bromelia 22.5.2013 12:9
**Re: instantní rodičovství Žubka 23.5.2013 22:19
**Re: instantní rodičovství Hilly. 24.5.2013 13:39
***Re: instantní rodičovství Rigmor 24.5.2013 18:50
****Re: instantní rodičovství Hilly. 27.5.2013 3:34
ucitelky ve 40-ti by meli mit rok pauzu 2.10xb-116 21.5.2013 14:7
*Re: ucitelky ve 40-ti by meli mit rok ... katka+synek2007 22.5.2013 0:4
**Re: ucitelky ve 40-ti by meli mit ro... sarmi 22.5.2013 14:23
***Re: ucitelky ve 40-ti by meli mit ... katka+synek2007 22.5.2013 15:6
****Re: ucitelky ve 40-ti by meli mi... sarmi 22.5.2013 18:23
**Re: ucitelky ve 40-ti by meli mit ro... Helena, tři dospělé děti 28.5.2013 17:43
***Re: ucitelky ve 40-ti by meli mit ... Helena, tři dospělé děti 28.5.2013 17:45
*Já jen nechápu Hilly. 22.5.2013 8:19
**Re: Já jen nechápu gajka+2 22.5.2013 8:35
***Re: Já jen nechápu katka+synek2007 22.5.2013 15:9
***Re: Já jen nechápu Slečna Marplová 22.5.2013 15:43
Děkuji Lenka z Prahy východ 25.5.2013 22:13
tykání/vykání Rigmor 27.5.2013 12:5
*Nesouhlasím s tykáním Helena, tři dospělé děti 28.5.2013 17:55
**Re: Nesouhlasím s tykáním Saša, 3 děti 29.5.2013 22:11




Článek se vztahuje k období asi

Podobné články


Další od autora Mgr. Těthalová Marie >>


Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

Naše milovaná ---ADELINKA-----ADELINKAFilípekEliška 3.8.2010Naše ADÉLKA ve školce:-)(ve fialovém tričku)FotbalistaFotbalistaTo jsem pěkná čarodějka .....ADÉLKA.......Naše princezna AdélkaADÉLKA A PEJSEK

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

Anketa

Souhlasíte s povinným ročníkem mateřské školy od září 2017?

 Ano (34%)
 

 Ne (63%)
 

 Nevím (3%)
 

(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.