Nepřeháníte to trochu?

Nemyslím to teď ve zlém, ale po přečtení Vašeho článku ve mě zůstal pocit, že Vaše silná víra v Boha už přímo hraničí s patologickým vnímáním důležitých skutečností. Možná by Vaší rodině vůbec nezaškodilo sesednout se dohromady a o celém problému s Jirkou si popovídat a vynechat VEŠKERÉ zmínky o "Boží vůli" - ono je totiž strašně jednoduché o každém problému prohlásit "Je to vůle Boží!", ale to je dosti chabé řešení.
Silná víra je jedna věc, ale zdaleka není nutno ji dávat najevu tím, že ji budu co nejkřiklavěji hlásat v každé třetí větě, zatímco o pár odstavců níž se klidně vyjádřím, že se Jirka "podělává" - promiňte, to je jen přímá citace z článku.
Váš článek na mě zapůsobil dojmem, že celé dění kolem Jirky jste pochopila jako "mučednický úděl", jehož prostřednictvím můžete přezentovat víru. Nepochybuji o tom, že jste se snažila pro Jirku udělat to nejlepší, nicméně byste se dle mého názoru měla zamyslet také nad tím, jestli svým vlastním chováním neubližujete svým bližním. Vy si své chování možná vyříkáte s Bohem, ale asi Vás nenapadlo, že ostatní členové Vaší rodiny mohou Vaším jednáním trpět.
A že "Bůh povolal babičku" - o tom silně pochybuji. Nevím, kolik Vaší babičce je, ale pochybuji o tom, že by cítila ve svých letech jako své životní naplnění starat se o těžce postiženého chlapce, který poškozuje sebe i okolí. Vy sama jste si zvolila starat se Jirku a sama jste uznala, že starat se o něj v současné době je neslučitelné s chodem Vaší domácnosti (a s tím plně souhlasím), ale přenesení zodpovědnosti na babičku se mi zdá jako sobecké. Sama uznáváte, že to ani babička dlouho nezvládne.
Možná byste se měla zamyslet nad tím, zda to, že se Vás teď Vaši známí straní, není jen důsledkem jejich logického uvažování. Třeba i oni, stejně jako já, nesouhlasí s Vaším počínáním a nedokážou se prostě dívat na to, jak svou rodinu ve jménu Boha ohrožujete.