Jo, chápu.

Jo, tak tohle chápu. To je docela známá mentání technika - můžu nejenom očekávat "znamení", ale přímo i řešení. Stačí jen přesně formulovat, co chci a pak neusilovat o řešení a jen tomu nechat čas a zůstat "na příjmu". Tohle znám, to funguje. Je pak jen otázka pojmenování, zda tomu říkám pomoc či znamení od Boha nebo od podvědomí nebo jak. Zázrak v mém chápání to ale není, ovšem měla-li Kateřina na mysli toto, tak jí rozumím.
Její zklamání pak pramení z toho, že se podle tohoto znamení zachovala a vlastně to dopadlo špatně - dítě mělo skryté onemocnění, kvůli kterému jej musela po velkém strádání opustit. To, že Jirku už nemá doma, to je správné rozhodnutí a nikdo jí ho nemůže vyčítat. Problém je spíš v tom, že její soucit a dobrosrdečnost pro řešení její situace nestačí. Je třeba být také statečný a unést toho těžké rozhodnutí. A to je možná právě smysl toho, že se sblížila s Jirkou.