Re: Myslím, ze chápu

Danielo, je skvelé, co delás a jak to zvládás. Obdivuju te. Preju vám obema i kvuli dalsím detem, at vám vase plány vyjdou.
S tím násilím más pravdu, je to zlomek casu, ktery zmení cely zivot a nedá se vrátit zpet. Chápu, ze si to pri takovych prílezitostech uvedomujes zive a je mi trapné, ze se o tom vubec zminuju.
Ale ta situace mi prijde jiná. Prirovnala bych to treba k tomu, co jsi napsala v diskusi "náhradní rodina" ze by ses v prípade nejakého utoku nerada rozhodovala mezi barevnym a postizenym. Pamatuju si to, protoze taková situace by mi prisla taky desivá (neco jako Sofiina volba).
Nevíme, jak dlouho a casto ostatní deti musely Jirkovu agresivitu snáset (snad se tomu rodice snazili co nejvíce zabránit?), ani jak tohle jeho chování vnímaly a teda ani, jestli to v nich srámy na dusi zanechá. Uklidnuje me, ze "uz s nimi Jirka nebydlí", jak to s ním bude dál se uz asi nedozvíme, ale dá se to predpokládat. Snad budou zodpovední.