...nevěřím...

S přibývajícími přečtenými řádky ve mne sílil pocit, jakoby šlo o něco neskutečného, výplod náboženského fanatika....Nesl se v tak silně fanaticky náboženském duchu, až se mi z toho udělalo nevolno!!!:-(( Obdivuji všechny rodiny, které si berou děti do vlastní péče, obzvláště pak ty, které již mají své vlastní! Ale z tohoto příspěvku na mne dýchalo něco divného, šel mi mráz po zádech. Připadá mi to jako agitka do náboženského časopisu a ne jako skutečnost....Možná je vše pravdivé, v tom případě lituji všechny rodinné příslušníky oné ženy, že museli podstoupit to vše! A že se dětem stýská po Jiříkovi? Tak tomu skutečně nevěřím, když jsem si přečetla, jak vše musely snášet a ještě pomáhat...nevím, asi žiju moc materialisticky a děti jsou příliš rozmazlené...:-)Já mám zase pud sebezáchovy a takhle dojít daleko bych to nikdy nenechala...tohle hraničí s nenormálností. A nevěřím, že by si babička ponechala tak nemocné dítě, tomu skutečně nemohu uvěřit. Jedině snad, že skutečně veškeré příbuzenstvo oné ženy je také tak fanatické, tudíž jim to vše připadá normální..a čekají, že se za tuto oběť dostanou všichni společně do nebe. Nechci to bagatelizovat, ale....článek se mi vůbec nelíbil.
Magda