Zvláštní pocit

Mám opravdu zvláštní pocit.Jsem nevěřící ale tolerantní člověk a i přesto,že jsem se snažila nevnímat "boží slova" a pochopit článek,to bez nich prostě nemělo smysl.Sama jsem se starala o postiženou maminku a vím,co ta péče obnáší(je jedno jestli dítě nebo starý člověk neposluchá,je nemocný a dělá neplechu).Ale co mě zaráží je,že i po tom,co jste jako rodina zažili,nemáte ani kousek úcty k babičce.Jiříka jste si k ní odložili,abyste zachránili sebe a přitom víte,že jí to může jenom uškodit.To Vám Váš Bůh dovolí,zničit ji,odrovnat od společnosti? Nakonec i ona může najednou odejít a už se nikdy nevrátit.A co Vaše děti,ty si babiččinu lásku nezaslouží?Kde by ji chudák babička ale mohla vzít,když veškerou energii musí dát Jiříčkovi.Lituju Vaší rodiny a nevěřím,že Bůh Vás nějak ochrání.Vaše děti zažily hrůzu a Vy sama to odnesla na zdraví.Radím Vám ze své vlastní skušenosti.Mám 27 let,od dětství maminka postižená a tatínek nás vychovával 3 děvčata.V 69 letech to už neunesl a postihla ho CMP a je ochrnutý a nemluví.To rozhodnutí bylo ale na mě a udělala jsem to pro svoje zdraví a manžela a rodinu,abych mohla dál žít.Tu hrůzu,kdy je nechtějí spolu nikde vzít,Vám Všem přeju zažít,jinak byste si potom vážili věcí a zdraví a vůbec všeho okolo.A hlavně byste k tomu nepotřebovali "BOHA".Omouvám se za tak dlouhý článek,ale popudilo mě to velice.Teď máme opravdu jen jeden život.