Proč tolik příkrých soudů?

Trochu mne tu zarážejí někteří pisatelé, kteří na základě článku, mají zcela jasno a jsou schopni jednoznačně odsoudit jeho autorku. Nechápu, jak si můžete být svými hodnoceními tak jistí.

Rodina, o které článek vypráví, jistě žije poněkud nestandardní život (jiný než většina), Možná je někdy obtížné její chování pochopit, ale to není důvod ji za to odsoudit.

Já rozumím tomu, že i přesto, že s Jirkou byl život ukrutně těžký, že se jim po něm stýská. A zároveň chápu, že si bez něho všichni tak trochu oddechli. A přitom jim může chybět. To jsou podle mne normální pocity.

Zabezpečit celou rodinu i s Jirkou byl extrémně těžký úkol. Myslím, že nebylo tak jednoduché odhalit Jirkovy nemoci, i v článku je zmínka o tom, že byli vlastně opakovaně ubezpečováni, že Jirka je zdráv... navíc Jirka byl prý podle hodnocení odborníků na tom vývojově velmi dobře na to, že trpěl tak závažnými nemocemi (komunikace, básničky, poznávání zvířat, zručnost...). To svědčí i o tom, že mu určitě byla věnována veliká péče. A určitě mu to pomohlo.

Kupodivu si myslím, že to význam mělo i pro jeho sourozence. Jistě, nebylo to jednoduché, ale zastávám názor, že všechno, co člověk prožije, je pro něho DOBRÉ. Tedy i špatné zkušenosti a zážitky se zúročí a mají svůj význam. Ano, byli ohrožováni na životě. Ale (možná trochu cynicky tvrdím) to je každý z nás dnes a denně. A stává se to i mezi sourozenci zcela zdravými. Autorka článku se všemi silami snažila všem dětem zdraví ochránit.

Nesoudím autorku článku, protože mi to nepřísluší. Nemusím souhlasit s některými jejími kroky, které v článku popisuje a nemusím třeba souhlasit s jejím způsobem uvažování, ale stále jsem daleka toho, abych ji ODSOUDILA jako nezodpovědnou, fanatickou.... atd. její příběh mě může šokovat, může mě pobuřovat, může mi být líto babičky... Ale stejně - já jsem nebyla v té situaci a neznám dopodrobna ten příběh.

Stále se ptám, kde berete tu jistotu, abyste mohli tu ženu tak napadat a šmahem odsoudit? Vy víte, co byste dělali? Nemůžete vědět...


P.S. Takový divný nesnášenlivý duch tu vládne na Rodině už pěkných pár měsíců... je to škoda.

Mějte krásné dny, Jarmila