Jak si vybrat školu

Bude to už ale pět let, co mladší dítě ze školy vyšlo, takže nemám přehled o tom, jak lépe, hůře či jinak to tam vypadá teď.

Nejvíce se mi líbilo:

• velmi přátelská, neformální, veselá atmosféra v celé malé škole (po jedné třídě od 1. do 5., 15 dětí ve třídě), všude malby a výzdoba od dětí, ve třídách barevný nábytek a na částech podlahy koberec a korek
• někteří vyjímečně úžasní, jiní aspoň normálně dobří učitelé, kteří při tomto množství dětí mají možnost navázat s každým individuální vztah, dodat sebedůvěru tomu, kdo to potřebuje, podporovat každého v jeho slabinách a rozvíjet jeho různá nadání, a s tím související slovní hodnocení, nikoliv klasifikace
• postupné, pomalé zvyšování zátěže kladené na prvňáčky co se týče schopnosti soustředit se, být v klidu a dávat pozor, mezitím dost příležitostí se vyřádit - jak organizovaně (hry, tělocvik), tak spontánně (přestávky, volné chvíle). I při vyučování se část činností přesouvá z lavic na podlahu. (Moje starší dcera začala školní docházku ještě normální státní 1. a 2. třídou a přechod od školko - domácí volnosti ke školnímu režimu se na ní zřetelně projevil únavou, bolením hlavy a útlumem životních sil. Po přesazení do Školy Hrou neuvěřitelně okřála. Na synovi, který státní zkušenost nestihl, jsem žádnou změnu při zvykání si na školu vůbec nepozorovala.)
• rozvíjení fantazie a zapojení kreativních činností do výuky (kreslení, vymýšlení básniček a příběhů, zpěv, pohyb)
• povzbuzování k četbě, vyprávění a získávání informací z encyklopedií a mimoškolních zdrojů
• hraní divadla - každý rok jedno nové úžasné představení
• a pro nás rodiče - počáteční nádherné období nadšené spolupráce s iniciátorkou a ředitelkou školy, učiteli a všemi dalšími lidmi, kteří se podíleli na vytváření a fungování nejlepší školy na světě
• to, že se obě děti, ač rozdílně studijně založené, po absolvování školy dostaly na kvalitní osmiletá gymnázia.

Co se mi nelíbilo:

• přesto, že děti měly od první třídy angličtinu, nenaučily se skoro nic (ale trochu si naposlouchaly výslovnost - měly samé rodilé mluvčí)

Jinak co se týče dcery, nic mne nenapadá, ale pokud jde o syna, tomu by bývalo prospělo, kdyby ke všem kladům tvořivého stylu učení ho škola také navykla na přehledný a čitelný způsob zápisu do sešitů a naučila, že používat jisté formální postupy je někdy nezbytné (například v matematice). Je pravda, že takový přístup jeho povaze není zrovna vlastní a ještě teď v kvintě tomu uhýbá, jak může, ale možná mohl mít tento boj o něco snadnější.
• a na konec z mého rodičovského pohledu po vzletném období začátků přišel zákonitě čas názorových konfliktů mezi tím množstvím zúčastněných lidí a s tím i potřeba, aby škola fungovala ne jako lokomotiva, kde se pod kotlem topí hlavně nadšením, ale jako mašina na převážně normální palivo - peníze, to jest dotace a školné. To se posléze podařilo, a přesto, že toto období bylo pro většinu zainteresovaných bouřlivé, náročné a zbavující iluzí, škola funguje dál a řadu předností, proč stojí za to platit tam školné, si udržuje.

Pro mě to byla názorná lekce obtíží při fungování demokracie v praxi: názor, že skupina inteligentních, vzdělaných, rozumných, převážně velmi sympatických lidí, kteří navíc mají hlavní zájem společný - totiž kvalitní vzdělání svých dětí - se přece musí umět domluvit, se ukázal velmi diskutabilní, schůzování vyčerpávající, výběr a volba "zástupců lidu" obtížné a emocionálně náročné, vlastní sklon nechat se zmanipulovat a nevidět jasně povážlivě veliké a neschopnost říci to pravé, v pravou chvíli a s dostatečným důrazem znechucující. Jo, přátelé, díky bohu za každého osvíceného monarchu, ale kde brát? A co dělat, když se mu zatmí?

Podle čeho bych teď vybírala školu?

Jednoznačně podle učitelů. Sháněla bych tipy, chodila na výzvědy (otevřenost - známka dobré školy). Ředitel školy a atmosféra v ní je samozřejmě pro mě také velmi důležitá, už proto, že dobrý ředitel si vybírá a podporuje dobré učitele a umožňuje, či dokonce vyžaduje celou řadu "alternativních" přístupů i v docela běžné státní škole. Menší počet dětí ve třídě, menší budova v příjemném prostředí, to vše by pro mě bylo také důležité, ale lidé, kteří mé dítě mají učit, jsou naprosto zásadní a rozhodující, přinejmenším na prvním stupni, kde to bývá člověk jeden a basta, není úniku. Ovšem zda je pak opravdu možné, aby dítě přišlo k vyhlédnutému učiteli a hlavně aby mu pak tento (či samozřejmě tato) chvíli zůstal, to potřebuje kus štěstí, takže osoba ředitele a celkový duch školy je asi stejně důležitý. A pokud je potřeba na to platit školné, jako ve Škole Hrou, nebo cestovat do vzdálenější oblasti a ztrácet tím nějaký čas, jsem přesvědčená, že to stojí za to, je-li to jen trochu možné. V poslední době jsem se okrajově setkala i s Waldorfským systémem a myslím, že bych takovou školu také zahrnula do širšího výběru, ale zase především podle toho, jak by se mně - a nastávajícímu prvňáčkovi - líbil učitel, který by ho měl vyfasovat.