Adoptovala jsem svoji vnučku

Nemyslim si , ze je to jen moje polivcicka. Moje otazky budou urcite zajimat i jine adoptivni rodice a mohla by se kolem toho rozvinout i velmi zajimava diskuse.

Vim, ze v Cechach takove pripady take existuji, myslim "vztahove", pravne to mozne neni, pokud je mi znamo.

Mam pritelkyni z detstvi, ktera chtela adoptovat syna sve sestry (zemrela pri porodu ) a nebylo to mozne. Je "jen" pestounka. Chlapecek (dnes uz velky kluk), ji rika maminko . A je to jeho maminka. Vzdyt jinou nikdy nemel.

V Americe to je nejen mozne, pribuzenske adopce jsou povazovany za nejlepsi a jde to velmi rychle.

Predstavovala bych si, ze byste moje otazky mohl predlozit panu prof. Matejckovi (kdysi jsem nim delal nekolik rozhovoru, zprostrekovala nektere publikace pro tehdejsi Ustav zdravotni vychovy, kde jsem pracovala, mozna si vzpomene - jeste pod "starym jmenem"). Myslim, ze i jeho by nektere moje zkusenosti mohly zajimat (pribeh prof. Matejckovi predame - pozn. redakce).

Tak tedy nejdriv pribeh:

Muj tehdy jeste ne 19 tilety syn upletl miminko zrejme pri "oslavach maturity" . Jeho divka si nejdriv chtela miminko nechat jako "pamatku na nej", ale rodice si jeste neprali byt dedecek a babicka a nemohli spolecensky nest ostudu "svobodne matky". Muj syn byl velmi daleko a o necitil se byt zraly na otcovstvi. V kazdem pripade jsem se o miminku dozvedela , az kdyz bylo na svete a bylo rozhodnuto dat jej k adopci. Jak se pozdeji ukazalo , bylo uz u adoptivnich rodicu . Bez velkeho uvazovani jsem rekla: Tak ja si ji vezmu.

Mlade mamince se ten napad velmi zalibil a rozhodla se, ze "mam prednost". Pro uplnost chci jen dodat, ze Ti druzi adoptivni rodice meli uz jedno sve a jedno adoptivni dite, a nebyla to takova rana, kdyz jsem si pro ni prijela. Cele se to jeste odehravalo v mezinarodnim trojuheliku Nemecko, Italie, Amerika.

Rodice, u kterych Clarissa byla , mi ji predali za ucasti pravnika, kapitana americkeho letectva na parkovisti pred vojenskym obchodnim stredisku na zakladne v Avianu v Italii.

Cekala jsem, ze mi ukazou, jak ji koupat, co ji atd. u nich doma. Ze budu mit cas se s tim vsim seznamit. Koneckoncu posleni miminko jsem mela pred 19 lety a v zemi nedostatkoveho zbozi... Nic takoveho. Behem ctvrt hodiny jsem mela dite, balik plinek a jidlo na jeden den.

I kolibku do auta mi museli pujcit a deku, nemela jsem nic. Chtela jsem po poridit po porade pristi den.

Prinesli jsme Clarissku do hotelu a recepcni se nas zdvorile,ale durazne zeptal:"Mate nejake papiry pro to bambini? " (Ubytovali jsme se v hotelu nedaleko Benatek, kde je americka zakladna, par hodin pred tim BEZ miminka). Byl to slusny hotel...

Predstavovala jsem si to tak, ze budeme dedecek a babicka a rodice budou nekde daleko a nekdy je navstivime...

Ale muj muz, ktery neni jejim biologickym dedeckem , a vzdycky chtel abychom meli miminko, chtel byt otec. Prijeli k mam pratele z Cech, nadana detska psychiatricka, se kterou jsem se chtela poradit a ocekavala podporu v mem rozhodnuti. Nez jsem se vratila z mesta a nachystala pohosteni, prohlasila mlada odbornice po rozhovoru s mym muzem, ze to je dobre, ze budeme tatinek a maminka, dite tatu a mamu potrebuje a vy fakticky jste. A bylo to.

Takze jsem na stara kolena "mlada matka". Tady v Americe to neni problem. Je mnoho "pozdnich rodicu", je mnohem vic adopci nez v Cechach a Evrope vubec. Kazdy 3 American ma zkusenost s adopci. Bud osobni nebo nekdo v jeho okoli je adoptivni dite. Existuji rodice, kteri v prubehu sveho zivota adoptovali 37 deti .Americane mnohem snadneji zachazaji se svymi"sesivanymi" (Patschwork) rodinami.

Velmi zridka se stava, ze se nekdo pro "jistotu" zepta, zda jsem rodice ci prarodice.

Hlavu si s tim zacinam lamat jen tehdy, kdyz s dikusi zacne nekdo z pratel nebo moje maminka, ktera tezce nese, ze nejsem konecne "babicka", anebo ted a to je dulezity moment.: Kdy jeji biologicky otec bude opet tatinkem a ja ho chci navstivit a chci videt sve vnouce, ktere jim tentokrat zustane. Ze Clarissa pojede se mnou je samozrejme. Do ted je Daniel jeji bratr.

Vysvetlovat ji slozitosti vztahu uz ted? Budou ji v kvetnu 4. Bude vlastni tetou a nevlastni sestrou najednou. Pockat az se sama bude ptat?

Precetla jsem spoutu literatury (vetsinou se v Americe radi cim driv tim lip). Mam i rozporuplne osobni zkusenosti, ktere by se spis priklanely k delsimu mlceni. Opravdu nevim. Muj muz si s tim hlavu nelame. Nejak to bude. On je spis " Macher "a ja spis "Denker" , receno nemecky. Mozna, ze to nekdu trochu prehanim.

Ale tak bych rada slysela od odbornika, ktereho si velmi vazim (vsechny clanky od nej u Vas jsem si cetla s vekym potesenim), co on na to. A mozna i ctenari. To uz je na Vas.

Jeste k prubehu adopce. Adoptovali jsme ji ve state Missippi, par kilometru od New Orlenas ( ten uz ale lezi v Luisiane). Potrebovali jsme jen potvrzeni detskeho lekare, ze je zdrava a souhlas obou rodicu. A aby to bylo levne a bez otazek , byt volici (obcany) ve state Mississippi. Protoze jsme se drive, nez jsme to vsechno meli museli zpet do Evropy, probehla adopce bez nas za 300$. (Neprepocitavejte je to neuveritelne malo). Vedeli jsme , ze v Missippi na na Floride je to nejjednodussi. Uz ve vedlejsi Luisiane to z mnoha politickych duvodu je tezsi. Protoze byly pripady, kdy si lide adoptovali deti na tezkou praci do svych rodinnych podniku. To je obracena strana tehle mince. Ale pro nas to bylo absolutne idealni a je to i pro jine rodice.

Kdyz se babicky stanou maminkami

Ne , rec nebude o zazracich umeleho oplodnovani, nebo vymozenostech soucasne gynekologie. Pujde o situace mnohem prozaictejsi, ale nejen v Americe cim dal castejsi. Situce, kterym mnohdy predchazeji smutne nekdy i tregicke osudy deti, o ktere se jejich vlastni rodice nemohou nebo nechteji starat a roli rodicu prebiraji prarodice.

V USA zije odhadem vic nez 4 miliony deti se svymi prarodici. Nejcastejsim duvodem je drogova zavislost mladych rodicu. Ale jsou i jine pripady. Slozite rozvodove situace, smrt jednoho nebo obou rodicu.

Protoze pocet deti adoptovanych pribuznymi v poslednich letech neuveritelne vzostl, vznikl pred 6 lety v San Francisku program, ktery se zabyva specialne pomoci a podporou techto rodin. Pomahaji rodinam pri priprave noveho domova pro deti, vysvetlit jim smysl a slozitost jejich indentity. Program nabizi odborne poradenske sluzby a mesicni setkani svepomocnych skupin, skoleni rodicu ve vychovnych metodach a novinkach pece o deti. Vzdyt pro mnohe je to "nove rodicovstvi" po mnoha letech. Spousta veci je novych ( nova ockovani, zpusob stravovani miminek, vychovne metody atd.).

Tento novy program se jmenuje KINSHIP podpurne skupiny vznikaji velmi rychle po celych Spojenych statech.

Pravne je situace v USA velmi rozdilna od podminek u nas a v Evrope vubec. Adopce pribuznymi je nejen mozna, je snadnejsi nez jina adopce a v pripadech, kdy jsou deti ohrozeny, je i podporovana urady, ktere haji zajmy deti. Zakony o adopci jsou v ruznych statech USA velmi rozdilne, v nekterych az neuveritelne jednoduche. Ale i v tech statech, kde je to slozitejsi, mohou prarodice vzdy pocitat s pomoci a podporou uradu, pokud chteji prevzit zodpovednost za sva vnoucata.