Kam se poděly české princezny?

Nevím, zda to bylo tím, že sama jsem dnes už princezna trochu obstarožní, přišly mi fotky dnes trochu kruté. Jako by autorům toho pamfletu dělalo dobře vybírat fotky co nejhorší. A u některých jim to dokonce dalo dost práce, jako třeba u Šafránkové, která je pořád ještě kost, nejen pouze ve své „kategorii“. U řady dalších je to mnohem horší. Autoři si opravdu smlsli. Je snad mládí a krása nějaká „zásluha“ a stáří něco, co je hodno výsměchu?

Zamýšlela jsem se nad tím, co tím chtěli autoři říci? Že i z princezen jsou dneska škaredé baby? Myslí si snad, že se radujeme, že i na těch krasavicích zahlodal zub času?

Možná, že někdo ano. Někoho tím autoři potěšit chtěli.

Ale já nevím jak vy, mě vždycky naopak potěší, když vidím nějakou starší ženskou, dámu, která dobře vypadá, která stárne s grácií. Která sice už nezáří pelem mládí, ale je krásná dál, září krásou vnitřní. Dává mi to naději, že není všechno ztraceno.

Taky to může být tím, že můj šok byl poněkud větší, že mi nebylo dopřáno vidět je zrát postupně, ale dostala jsem to tak říkajíc najednou. Třeba Alenu Vránovou. Ale vím z jiných zdrojů informací, že i ona patří k těm, na které je radost se podívat. Že mnohé z nich hrají nové role, neméně důležité v životě jejich i našem. Že se z Diany a Afrodité staly Hérami či Athénami. Takový je život.

Taky mi to možná vadí proto, že mám ráda, aby věci „dopadly“ dobře, aby pohádky končily jako v angličtině...Když jako obvykle pohádka končí svatbou, žijí princ a princezna šťastně až na věky...

To v českých pohádkách je to střídmější: “Jestli nezemřeli, žíjí tam dodnes.“

Ať už je to jakkoliv, princezny v těch pohádkách budou krásné až na věky. I pro naše děti a děti našich dětí. A pokud nám chce někdo ukázat, že čas se nezastaví ani před krásou nesmírnou, mohl by to udělat líp. Bez šklebu, s úsměvem, z toho bychom měli potěšení víc.