21.8.2009 21:32:43 Vaal
Hezky napsáno..
..tak nějak jsem to myslela. V práci jsem docela dobře nahraditelná a za těch 12 tisíc korun navíc mi nestojí opouštět tak malé dítě.
Nikoho neodsuzuji, ani nikomu nic nevnucuji(jak bylo nesprávně výše pochopeno), každý si to musí v hlavě srovnat sám.
Dítě mě neomezuje ale VELMI OBOHACUJE. Uznávám ale, že ZATÍM mám štěstí.
Štěstí na manžela, kterému se zatím poměrně daří a na řadu jiných životních okolností. PROTO SI TOTO ŠTĚSTÍ SNAŽÍM UŽÍVAT,DOKUD TO JDE. Mám hodnoty poněkud jinak srovnané. Práce a studií mám odžito až až, takže není pravda, jak tu někdo psal, že jsem ji ještě nezkusila
Jak jsem výše psala, že je NORMÁLNÍ být doma s 1,5 lettým dítětem...tak jsem možná měla použít slovo PŘIROZENÉ,hodilo by se víc...ANO, JE TO PŘIROZENÉ...o tom se přece nedá pochybovat... Jediná přijatelná forma práce, která na dítěti nezanechá trvalé následky je např. v rozvojových zemích....matky sice také tvrdě pracují...ale dítě jim visí celou dobu v šátku na zádech, nebo pobíhá někde poblíž
Odpovědět