hlídání nehlídání

Jenom reaguju na to hlídání a nehlídání u našich babiček. Robertova máma má postiženou dceru a hlídat může jenom když Andrejka spí (přes den asi hodinu) nebo je zavřená sama v pokoji, k čemuž se ale nechce moc uchylovat. takže vezme Kryštofa ven, když Anďa usne, rozdivočí ho, naslibuje, narozmazluje a v zápětí volá mě, že musí jít za Anďou, já nastoupím s miminem v náručí a musím rozjetého Kryštofa hnát domů od řeky, protože ho u ní s miminem neuhlídám. Babička to ví, a stejně ho tam na tu chvilku nažene, prostě neuvažuje nad tím, že já to potom budu mít o to těžší. Až budou kluci ve věku, kdy budou moci u babičky zůstat /pokud kdy budou moct, to by děda musel začít víc pomáhat s Anďou nebo s klukama, babička je všechny tři asi nikdy nezvládne uhlídat/, ať si dělají cokoliv /v rámci zdraví/, mě vadí, že musím jíst to, co babička nadrobí.
K