Re: U nás to samé

Ahoj, zažila jsem si něco podobného,
moje máma sice vždycky vyprávěla, jak mě babičky rozmazlily. Že mě např. naučila chodit na nočník, ale babička usoudila, že jsem ještě malá, tak mi dávala plíny, až mě to zase odnaučila a pod.
Když se mi narodil syn, asi na to všechno zapomněla, protože ho začala strašně rozmazlovat, např. v krámě ho posazovala na pult, dovolila mu všechno brát do ruky, po ulici ve městě se zásadně honili, myli si boty v kaluži.....(období 1.-2.roku), já jsem s ním nemohla vůbec vyjít ven, protože jsem chtěla, aby po městě chodil vedle mě a choval se normálně, na nákupech to byla ostuda na písku si nikdy nehrál, jako jiné děti ale lítal kolem a doma pořád vyžadoval, aby přišla babička:o(. Nejen že ho podporovala ve všech jeho nápadech, ale sama vymýšlela ještě horší. Stačilo, aby ji slyšel z telefonu a byl nezvladatelný. Druhá babička ho zase cpala sladkostma, dávala mu na oči svoje dioptrické brýle, dávala na hraní nevhodné předměty a pořád strašila, co by se mu mohlo stát...., nebylo to jednoduché.
Dneska už je naštěstí rozumný, k babičkám chodí rád, ale chápe, kde jsou hranice, řídí se podle naší výchovy, taky babičky už nemají na rozmazlování tolik energie, vnoučata přibývají:o), tak s dcerou tyhle problémy zatím nemám.

Všem Vám držím palce, abyste pomoc babiček přežily ve zdraví, vím, že to není jednoduché:o).

E.