Re: straseni deti

Jo, se strašením jsme si teď taky užili. Šli jsme s Kryštofem pod železničním nadjezdem, je to takový malý tunýlek, Kryštof tam hrozně rád dělá (dělal) ozvěnu. No a on tam nechtěl, že je tam bubák. Slovo bubák jsem před ním nikdy nepoužila, tak jsem se ho ptala, co to je a on říkal, že pán, co vrčí. Že mu to říkala babička a že bubák tam bydlí. Vysvětlila jsem mu, že tam žádný bubák není a babičce jsem večer vysvětlila svůj postoj k bubáků, strašákům, černým rukám a čertům. Druhý den Kryštof hlásil, že mu babička řekla, že tam není bubák, ale že tam bydlí medvěd. Bylo vidět, že čeká, co k tomu řeknu, má totiž knížku o medvědech a ví, že u nás v lese medvědi nežijí. vysvtělila jsem mu, že to babička určitě speltla, že tam žádný medvěd není, šli jsme se tam podívat, on zase dělal ozvěnu a docela se vrátil do normálu. Babičce jsem řekla, že u nás medvědi nežijí. Aha, řekla ona, tak to tam bydlí liška, víš Kryštůfku! Ani liška, babičko, Kryštof se tam se mnou byl dívat a žádná liška tam není, prostě je to tunel. Babička byla nesmírně zkalamná tím, že by Kryštofa mohl fascinovat pouhý tunel. No, on ho už nefascinuje, vždycky, když jsme tam po tomhle extempóre šli, byl docela nervózní a pořád se ptal, jestli tam není ten bubák nebo medvěd.
K.