Re: Sedmero rad maminkám

Milé maminky,
při čtení některých Vašich příspěvků navážejících se do prarodičů, se mne někdy zmocňuje pocit, že babičky (a snad i dědečkové) mohou snad za všechny "hříchy" vašich dětí, které - kdyby jejich špatného prarodičovského vlivu nebylo, by byly pouze a jedině k Vašemu obrazu: chovaly by se jako vonné lilie a byly by až asepticky čisté, skvostně vychované, ukázněné a vůbec dokonale poslušné a mravné, nepůsobily by Vám žádné starosti a být po Vašem, tak by prarodiče bylo zapotřebí rozmáčknout jak škodlivý hmyz, zadupat je do země a jenom některé jejich exempláře by bylo možno po schválení příslušnou rodičovskou komisí vystavit v můzeu a o nedělích je dětem ukazovat jako atrakci.
Berte, prosím, předchozí řádky jako nadsázku, svět je mnohobarevný a do té skládačky podle mého názoru prarodiče patří.
Možná, že si jen potřebujete ulevit od starostí, které současný život na vaše bedra nakládá a máte pocit, že by bez babiček a dědečků bylo těch starostí míň. Aly myslím si, že by ničeho neubylo, jenom Vaše děti by byly o hodně ochuzeny a Vám by starostí neubylo, možná však, že by jich paradoxně přibylo víc, než je zdrávo.
Já sám jsem dědeček, a podle reakcí vnuka snad i docela dobrý. Má dcera i zeť mně a babičce své dítě dávají do opatrování docela rádi a myslím si, že jsou přesvědčeni o tom, že se na naše hlídání mohou spolehnout. Ale starat se o vnoučka není procházka růžovou zahradou. Čas trávený s vnukem patří k mým největším radostem, ale - a to mi věřte, je to i velká odpovědnost. V čas hlídání mám oči jako ostříž a snažím se všem nebezpečím předcházet, záměrně však vnoučka vystavuji "nebezpečím" a dobrodružstvím úměrným jeho věku. A snažím se v něm pěstovat dovednosti, o nichž jsem přesvědčen, že k jeho věku patří. A ta trocha špíny? či sem tam nějaká oděrka? či večerní špitání u táboráku? To přeci k životu patří.
A tak mám snad jen jednu radu, nebo spíše prosbu - buďte ke svým rodičům, dnešním prarodičům, velkorysí. Snaží se z Vašich dětí vychovat právě skrze svoji lásku, kterou teď již dělí mezi Vás a Vaše děti, dobré lidi, zrovna tak, jako se o to samé snažili u Vás. Ale v tom jim přeci samozřejmě pomáhali i jejich rodiče. Štafeta jde dál.
Dědeček Jirka

P.S.
Původně jsem tento svůj příspěvek "přilepil" v této diskuzi jinam, než jsem chtěl, za což se omlouvám.