U nás to samé

Milá Kláro,
nezoufej, neboť to samé se děje u mé tchýně. S tím rozdílem, že nepomůže ani přítomnost manžela. Babičku máme na druhé straně Prahy (díky bohu) a buď tam strávíme nepřekonatelný 1 den, či tam holky necháme na víkend, tak 1x za měsíc. Bohatě to stačí. Ta velká už má sice "rozum" a po návratu je normální, avšak malá je naprosto nezvladatelná. Trvá tak týden, než se dostane zpět do normálu.
Dozvídám se pak zkazky typu, jak Janička šla ven v ponožkách, protože babičce řekla, že se jí sandálky nelíbí a tlačí (netlačí, akorát jsem jí odmítla koupit sandálky hýřící barvami). Jak poobědvala 2 lžíce polévky a měla dost (dojedla se celým nanukovým dortem), jak chtěla jahody a dostala jich skoro kilo, pak se osypala a dostala hrozný průjem. Na to konto stále plakala, tak jí litovali a celý den jí v náručí nosili, když tak trpí. Jak si odřela koleno a skučela celý víkend. Zvláště jí bebínko bolelo když měla jíst - tak nemusela. Jak obě holky chodily spát kolem půlnoci, jak se dívaly na krváky, jak se objednávala pizza, když holčičky usoudily, že se oběd babičce nepovedl, atd., atd.
Pokud jsme tam s nimi, nedovolíme aby skákaly na křeslech, lezly do skříní a vytahovaly vše, co se jim líbí, mluvit sprostě, chodit bosky, týrat psa atd. Z pohledu rodičů naprosto hnusní rodiče, terorizující své potomky. Jelikož vždy dojde k hádce, raději naše kontakty omezujeme na minimum. Babička s dědou jsou fajn, mám je moc ráda ale co se týká dětí, jsou jak z jiné planety.