Re: Hledej pomoc

Já myslím, že to se mnou není opravdu tak hrozné, i když máš pravdu, v dětství jsem na sáňkách narazila kolenem do stromu a rozdrtila si ho. A taky jsem si klekla na střep:) Ale to snad každý. Neznám dítě, které by vyrostlo bez jediného zaškobrtnutí. Jo a když mi ve 4 letech operovali uzliny, ukradla mi sousedka v nemocnici banány:)))
A to jsem ještě nenapsala, jak jsem si sama diagnostikovala tasemnici, zatímco mě již 6 lékař posílal na psychiatrii s těžkou hysterií a hypochondrií a předepisoval mi brutální sedativa. Tasemnice je totiž první 3 měsíce vývoje ve vašem těle vysoce toxická a je vám děsně zle. Takže nejíte, máte nafouklé břicho jako ti černoušci na fotkách a díky adrenalinu, kterým se vaše tělo brání, nespíte a lezete po zdi. Tak trochu mi to připomíná první tři měsíce mého těhotenství:))) (citlivější povahy nechť prominou).
Jo a taky mi po jednom těžkém otřesu mozku (6 hodin v bezvědomí, 4 dny okno, to jsme zas jednou lezli po skalách) doktorka nechtěla napsat ani pitomý límec na naštíplý krční obratel, protože takové okno prý jsem měla, jelikož jsem byla zfetovaná!!! Límec mi dala až když jsem se na ní trochu rozkřičela, že jsem žila v přesvědčení, že lékař má pomáhat lidem, ne si o nich vymýšlet kraviny a jestli jí to pomůže, ať mi klidně udělá testy na drogy, protože já jenom občas piju víno:)) Jo a kafe.
Tak nevím, jestli je to dětstvím, to jsem podle mě měla výborné. Mám totiž bezva rodiče:)