Mirko

Skoro mám pocit, že jste četla uplně něco jiného, než já napsala.
Jednak se nechlubím tím, že bych byla akční a ostatní bačkory, buchtovství jsem použila vám v odpověď jenom jako ukázku toho, jak lehké je být na někoho příkrý a zobecňovat. Což vám jde skvěle.
Dále nešlo o to, že by se se mnou doktoři nějak zvláště nemazlili, oni se ke mě chovali skutečně tak, jak píšu. Chápu, že se se mnou nemůžou babrat a ani to po nich nechci, ale nevím, jak mám sama vyřešit to, co po nich požadovat musím. Jestli vy si sama dáváte do dlah zlomené ruce, děláte plastiku nosu či kyretáž, tak klobouk dolů.
Žádné doktory neotravuji, jen si nenechám líbit, když týden krvácím a oni pořád říkají, že to nic není. A nakonec se zjistí, že je. Jenom díky tomu, že se nedám odbýt - jestli tohle je obtěžování doktorů, tak to se omlouvám.
Nevím kde jste došla k závěru, že budu na sebe strhávat pozornost lékařského personálu na úkor spolupacientů - já jen psala o tom, že se ke mě chovají jako k nerovnocenné bytosti (voda na váš mlýn, jsem zvědavá, co z téhle věty zase zkonstruujete.)
Chápu, že si nedovedete představit, že by vám někdo nadával do fracků. Mě se to stalo a taky mě to zarazilo, ale protože měl při tom půlku ruky v mé hlavě, nemohla jsem moc dělat.
A naopak nechápu vaše přesvědčení, že nemluvím pravdu. Nevím, jak to mám asi dokázat, diktafon jsem s sebou neměla - ale myslím, že to ani dokazovat nemusím. Když mi nevěříte, nevěřte. Třeba se vám, nebo někomu komu věřit budete, jednou podaří natrefit na podobné typy lékařů a pak si na mě vzpomenete.
Ale nejvíc mě opravdu zaráží vaše pevné přesvědčení, že takhle to být nemohlo, protože vám se to nestalo. Kdybych to otočila, tak vy neexistujete, protože tak nepříjemnou osobu jsem ještě nepotkala:)))