Re: Kláře, Cizince

Danielo, u mne to byla docela jina situace, ktera nema uspravedlneni, ale je to jedno, nebudeme pokracovat ve vymenovani zkusenosti, zrejme tebe to bavi, zatim pro mne to je i po letech dost bolestne. Pokud vim, zadne naturalisticky orientovane porodnice ve svete rev obecne nezakazuje, a v tom Bohunicti doktori jsou dost originalni se svym "nazorem". Neustale pokousim se rict, ze jedna zkusenost a par ozev kamaradek nestaci, abys prosadila nazor, jestli doktori u porodu nekoho zastrasuje casto anebo vyjimecne. Moje snaha je spise se ptat, co by se melo delat, aby ty treba vyjimecne krutosti se neopakovali. A jen tahle uroven diskusi ma smysl.
Pomuze stezovani? Bez pochyby. Kdyz mohla jsem na racionalni urovni neco vyresit, vetsinou mi se to povedlo, a to i u ceskych doktoru. Treba i s pomoci nasazeni manzela. Jen bych chtela tebe upozornit, ze uz nekolika krat zopakovola jsem svoje vysvetleni, proc jsem nemohla si stezovat pokud byl jeste na to cas, a proc jsem si rozhodla napsat tady. Clovek casto po vazne traume mluvit o svem zazitku nemuze. Nejdrive chce ho zapomenout, a pak po dlouhych mesicech zjisti, ze nemyslet o tom, co myslet nechce, nejde. Ze budi se v noci a musi brecet. Pak obcas musi vyhledat i odbornika. Pokud o tom vubec nemohla jsem mluvit ja, tak nemohl se nekomu stezovat ani muj manzel, proto ze ani nevedel, co mi trapi. Pro nej nejdesivejsi bylo to zatroubeni - zvlast kdyz jsme se vsimli, uvadi naseho synka do zoufaleho revu. Nekomu o tom napsat ho nenapadlo. Zazila jsi podobne - stezovala jsi o tom nekomu jinde nez v Rodine a znamym?