Maminky, jste to vy, které můžete změnit svět

Na adrese www.rodina.cz se, konečně, rozproudila diskuse, vyprovokovaná mým příspěvkem Porod jako radost a zrození Ženy (který byl jen jakýmsi ohlédnutím za mezinárodní konferencí Přivádíme děti na svět, proto byl tak stručný, a navíc redakcí Rodiny bylo autorství omylem přiřčeno mé ženě). Maminky uváděly, že jim začaly ovlivňovat průběh do té doby normálních porodů sestřičky, lékaři atd.. Z jejich příspěvků vyzařovalo, že pro ně je bohužel jaksi samozřejmé, že porod musí být bolestivý (a pokud někdo tvrdí něco jiného, je nepřítel), a některé jako by měly pocit, že když tedy rodily s epidurální anestezií, jsou nějak méně hodnotné. Několik se jich ptalo, co myslím tou "ženou s velkým Ž." Příspěvek Sylvie (z 23. 3.) to nakonec velmi hezky shrnul, přesto reaguji a pokouším se inspirovat.

Milé ženy a maminky, nejsem poslem špatných zpráv. Naopak. Jsem přesvědčen, že to, co se snažím veřejně prezentovat, a co pomalu probublává v aktivitách HAMu a CAPu atd., je ta nejradostnější zvěst posledních desetiletí. Tvrdím, že poprvé v historii lidstva už začínáme vědět JAK, a je jen na nás, kdy se rozhodneme, že začneme budovat společnost bez násilí. Vy ženy a maminky můžete změnit svět. A tak reaguji poněkud delší úvahou.

České porodnictví:

Nevadí, že je zkratka delší, zato je nepříliš bezpečná, pracnější a méně pohodlná.

"Rodit přirozeně je krásná věc, jenže žena při tom musí mít možnost chovat se přirozeně, což v našich porodnicích bohužel většinou nebývá zvykem. Na kurzech se učíme, jak máme spolupracovat se zdravotníky, jenže nemělo by to být spíš naopak?"

(citát z diskuse)

Porod není nemoc. Přesto "současný systém porodnictví, ve jménu těch několika žen, které mají opravdu komplikace a potřebují lékařskou pomoc, zničil prožitek všem ostatním." (z příspěvku amerického lékaře dánského původu M. Wagnera na konferenci Porod je duše a tělo ve Špindlerově Mlýně, listopad 1999). Přirozený, zdravý a ženu obohacující porod by měl být prioritou celé společnosti. Chybí informace a také jakási vize. Milé ženy a maminky, je to ale jen na vás. Co si neuděláte, nebudete mít. To vy musíte a můžete začít měnit stav našeho porodnictví tím, že budete vyžadovat to, co považujete za přirozené a normální. Musíte a můžete mít relevantní informace (proto i tahle diskuse) - když totiž nevíte, že jste v pasti, nemůžete z ní. Co takhle najít odvahu nenechat si vnutit, co chce chybný systém a nevšímavý porodník?

Co když je totiž pravda to, co naznačují výzkumy prenatálních psychologů, že porodní komplikace (jako je urychlovaný porod, použití kleští, porod koncem pánevním atd.) jsou způsobeny ani ne tak ženou rodičkou samotnou, jako negativní, odcizenou a uspěchanou atmosférou, vytvořenou v porodnicích a na porodních sálech personálem a muži - porodníky?

Co když se v prvních vteřinách a minutách života dítěte formuje jeho celoživotní vztah nejen k matce, rodině, přátelům, ale i kolegům, jiným rasám, přírodě atd.? Co když je pravdivá hypotéza prenatálních psychologů, že jakékoliv násilí má své kořeny již v děloze a při porodu? Dodnes je např. v USA obřezáváno 60 % novorozených chlapců, kteří pak např. ve věku 4 - 6 měsíců mají daleko výraznější reakci na jakákoli jiná běžná vyšetření, než chlapci neobřezaní, silněji reagují na jakoukoli bolest a pláčí daleko déle. Tito muži mají na celý život sexualitu podvědomě spojenou s násilím. Není právě tohle zárodkem násilí v moderní společnosti?

Co když je vztah matky k jejímu ještě nenarozenému dítěti daleko širší a hlubší, než nám kdy řekli? Dnes již sice víme, že konzumace alkoholu nebo kouření plodu škodí, ale málokterá žena ví, že když si žena kuřačka třeba jen vzpomene, že by si zapálila cigaretu, její nenarozené dítě v děloze během několika vteřin celé ztuhne a očekává značný úbytek kyslíku. Přitom i u nás kouří stále větší počet i velmi mladých žen.

Co když epidurální anestezie, jak naznačují studie prenatálních psychologů, v určitém smyslu programuje budoucího člověka ke zvýšené konzumaci léků, alkoholu a drog?

Co když i v souvislosti s všeobecnou ekologickou krizí platí tvrzení prenatálního psychologa Fedora Freybergha, že "děloha je prvním ekologickým prostředím" (a jak se chováme k dítěti v bříšku, tak se ono bude chovat ke svému okolí a přírodě)?

Co když je bohužel každá další generace těhotných žen úplně zbytečně matena falešným, ve většině vědeckých kruzích stále preferovaným názorem, že nenarozené děti nic necítí, nic nevnímají a nemohou se učit? Je již prokázáno, že děti v děloze jsou schopny slyšet, dotýkat se, čichat, napodobovat a komunikovat, jsou schopny rozeznávat a učit se pomocí hudby, hlasů, příběhů.

Již nejméně dvacet let se díky průkopnické práci lékařů a porodníků, jakými jsou např. F. Leboyer, M. Odent, David B. Chamberlain, T. Verny nebo zmíněný F. Fedor Freybergh, stále jasněji ukazuje, že to, co v porodnictví považujeme za normální, je spíše nenormální, agresivní a děti dlouhodobě poškozující. Jenže naši vzácné porodníci, až na výjimky, už téměř dvě desetiletí nereagují. Museli by totiž přiznat chybu. A to muži většinou nedokáží (byli totiž také zrozeni do nepřívětivého světa porodnic).

Je to tedy na vás, milé ženy a maminky. Vy máte tu nejsilnější motivaci, důvod, informace jak to udělat a energii to změnit. A cože je to ta Žena? Určitě mi dáte za pravdu, že je velký rozdíl mezi člověkem, který občas ochutná med, a mezi dlouholetým včelařem, který zná o včelách a úlech a spoustě dalších souvislostí nesrovnatelně víc. Právě tak existuje rozdíl mezi člověkem, který si jednou za čas dá dvě deci červeného vína, a mezi jihomoravským vinařem, který se na víno specializuje, je znalec a degustátor. Přesně tak přece může existovat rozdíl mezi ženou, která sice porodila, ale která díky epidurální anestezii, porodním a všem dalším komplikacím v sobě neprobudí všechny ty hormonální a jiné úrovně, a mezi ženou, která porodila přirozeně, v kruhu blízkých, připravena i na možnost jakéhosi spirituálního přesahu. Jen v případě takovéhoto porodu se totiž v jeho průběhu, a zvláště okamžitě po porodu, v jejím těle nastolí ony vysoké orgasmické hladiny neurotransmiterů (endorfinů, endomorfinů, oxytocinu a dalších látek), které její tělo a mysl jaksi otevírají pro daleko širší a hlubší souvislosti. Dnes je již prokázáno, že porod by skutečně mohl být, a v případě přirozeného průběhu také je, tak jako kojení, zdrojem euforických nálad, hlubinné radosti a potěšení z existence a zázraku zrození života, přirozeného a evolucí připraveného vývoje směrem k zatím vědecky spíše jen naznačené a tušené zvýšené citlivosti k dítěti, svému tělu, partnerovi, ke světu vůbec.

Pokouším se naznačit, že cílevědomá pozornost prvním minutám a hodinám života dítěte (počítačový odborník by toto období nazval "programováním základního operačního systému") se v dalších letech a desetiletích maminkám, rodinám a celé společnosti stonásobně vyplatí.

Narodí-li se nějaké dítě předčasně, císařským řezem nebo s jinými komplikacemi, narodí se s určitým handicapem, který lze samozřejmě následně eliminovat zvýšenou mateřskou péčí a láskou. Jenže to by měla být, ve smyslu podtitulu tohoto zamyšlení o zkratce, která je sice delší, zato méně pohodlná, spíše výjimka - ne běžně akceptovaný stav! Copak vás, ženy a maminky, nevzrušuje představa, o kolik zdravější, vyrovnanější, chytřejší, vnímavější, zvědavější a citlivější by mohly být všechny naše děti?

Ideální by samozřejmě bylo, kdyby všechny maminky měly možnost získat veškeré informace z nejnovějších lékařských výzkumů (zatím je znají jen ty, které se nespokojí s většinou kusými informacemi lékařů a samy se velmi aktivně po nich pídí), které jasně hovoří o přímé souvislosti stavu mysli maminky (nejen během porodu či v průběhu celého těhotenství, ale dokonce ještě před početím) a fyzického a psychického stavu děťátka ještě v bříšku. Toto psychické naladění maminky má navíc vliv právě i na průběh zde tolik diskutovaného porodu.

Jak přesvědčivě prokázal Michel Odent již v roce 1990 (viz jeho kniha"Znovuzrozený porod"), naprostá většina žena je schopna porodit bez komplikací. Opakuji, netvrdím, že takto "musí" porodit každá žena, ani se nevyhýbám adekvátnímu lékařskému zásahu. Je ale dokázáno, že pokud žena nemá optimální podmínky k porodu, ani porod nemůže probíhat přirozeně fyziologicky, neboť, jak již bylo naznačeno, stresovaná mysl pak neuvolní potřebné hormony, porod provázející, a právě proto poté obvykle nastupuje lékař, který jí tyto hormony pak případně dodává uměle (např. oxytocin jako tzv. "provokačku" na urychlení porodu).

Člověk je člověkem především proto, že se dokáže učit (i z vlastních chyb). Je nejvyšší čas přiznat chyby, a poučit se z nich. Kde jinde než v oblasti tak hlubinně a dalekosáhle ovlivňující zdravý tělesný i psychický vývoj jedinců i celé společnosti? Kdo jiný než právě současné i budoucí maminky? Kdy jindy než právě teď?

Mimochodem, západní porodnictví exkomunikovalo muže, budoucího otce, z porodních sálů. Způsobilo tak nejen mužům, ale jak se dnes ukazuje, i ženám a především samo sobě velké potíže. Muži se cítí méněcenní, jsou odsunuti na vedlejší kolej (a proto řeší svou situaci tím, že se s kamarády opijí). Jenomže žena, která rodí v přítomnosti svého muže, je na tom po všech stránkách daleko lépe. Je prokázáno, že typicky ženské hormony se díky mužským feromonům (je-li muž porodu přítomen) uvolňují daleko rychleji a v daleko větší míře. Praktické a jen zdánlivě nesouvisející ponaučení: ženy, jejichž manželé jsou dlouhodobě nepřítomni, by si měly nechat přinejmenším jedno mužovo nevyprané triko a občas k němu čichnout. Budou pak "ženštější".

Milé ženy a maminky, jste to vy, které můžete změnit svět. F. Freybergh tvrdí: "Pokud bychom dokázali zajistit, aby každé dítě bylo milováno a chtěno od samého počátku, a pokud bychom dokázali optimalizovat prenatální a perinatální stadia života bez agrese a psychotoxických vlivů, výsledkem by byla společnost bez násilí." I já jsem o tom plně přesvědčen. A co vy?