Jak jsme s Clarisskou brázdili oceány

Nedávno mi řekl jeden milý kamarád, který má rád slova a hraní s nimi jako já, že Pacifický oceán dostal své jméno proto, aby ho zpacifikovali... Takový druh zaříkávání. Chcete-li, aby něco nebylo tak hrozné, pojmenujete to něžně a už je to lepší... Vyzkoušejte to, vážně to funguje.

Moje dnešní vyprávění nebude, o jeho hrůzách, ale o jeho kráse. A o kráse plavby na moři.

Jsem jako Nerudův pan Hastrman, a mnohý jiný suchozemec původem: Miluju moře, plachetnice a zámořské parníky i lodě nákladní, čím větší, tím lepší. Na přídi té naší jsem zvedla prst jako Nerudův hrdina a hlasitě pravila" Ďjóó, moře!

Majestátnost a krása takových lodí mě vžycky znovu zaskočí. Divím se, že takový kolos může tak majestátně plout s těmi tisíci pasažéry, technikou a vybavením, že to všechno nejde ke dnu jako Titanik. Ne nebojím se, jen se divím a jsem užasle nadšená z té krásy.

Asi se budete divit, ale film o Titaniku skutečně nesnížil počet pasažérů na zamořských plavbách. Spíš naopak. Mnozí to asi cítí podobně jako já a chtějí si to vyzkoušet. Jiní touží po dobrodružství, chtějí zažít ten luxus, být jako ve filmu...

Někdy si sen splní jako já, jindy jsou zklamaní, jako jedna mladá dívka na přídi naší lodi: Chtěla vidět, jak se loď řítí a vlny jí sahají až nahoru jako ve znamé scéně v Titaniku, a ono to tak nebylo! Naše Ekstasy si to šinula klidně, zdálo se až líně nekonečnými vlnami oceánu... Vládl tam majestátný klid a mír...Ale jenom tady na přídi. Jinak loď duněla zábavou, oním pověstným americkým "FUN", i ruleta se točila v kasinu, alkohol tekl proudem, jídla bylo kolik sníš 24 hodin denně... Loď měla skutečně pro každého něco, každý si mohl splnit nějaký ten sen.

Naše krasavice Eckstasy

A tak jsme u toho hlavního, proč jsou zámořské plavby v Americe tak oblíbené. Pro všechno to, co jsem už řekla, splňují dokonale sen o dálkách a luxusu cestovaní a také tím, že o všechno a všechny je na lodi postaráno. Když chcete, můžete děti i ty nejmenší na celý den, a za malý poplatek i celou noc, upíchnout pod dozor a péči školených vychovatelů a bavit se, jak chcete sami. Můžete i jet na břeh bez dětí v přístavech, kde loď stojí, můžete jíst, pít, hrát, tančit až do rána bez dětí. Všechno je v ceně, jen po 10. hodině večer musíte začít platit. Do tří do rána. Když si svou ratolest nevyzvednete ani potom, platíte dvojnásobek ceny: 4 dolary za hodinu, tedy 8 za zpoždění, a příště Vám už nepohlídají, ale můžete mít soukromé hlídaní (na cenu jsem se neptala) . Vzhledem k tomu, že takové pravidlo mají, musí se to občas stávat, že na dítě někdo "zapomene".

My jsme Claríssku nenechali hlídat ani jednou, to nebyl náš sen, který jsme si chtěli splnit, ale program jsme parkrát viděli, když rejdil po lodi a líbil se nám.

Naloďovali jsme se v Los Angeles v přístavu, kde dnes kotví nepřekonaná legenda zámořských cest Queen Mary. /Pro ty, kdo si to nepamatují a nikdy o ní neviděli žádný film, tak to je ta, kterou chtěl překonat Titanik a překonal, ale jen na tu jednu plavbu. A tak neporažená Queen Mary přežila i časy, kdy byla proměněna na válečnou loď době druhé světové války a německé námořnictvo pro ni mělo speciální komando, které tenhle symbol anglické slávy a moci mělo potopit . Bylo na ní podepsáno rozhodnutí o Dni D. (Můžete v té krásné jídelně povečeřet).

Přežila i dobu, kdy vozila americké vojáky a raněné domů z fronty a ještě se vrátila na mnohá léta ke svému luxusnímu účelu. Když odešla v roce 1967 do důchodu, převezly ji sem na Long Beach, teď tu kotví jako luxusní hotel a museum . (Můžete se na ní a její historii podívat na www.queenmary.com.)

Každý si ji může prohlédnout a doplnit své sny o zámořských plavbách o pár konkrétních obrazů, můžete na ní poobědovat či si dát jen kafe a zákusek a obdivovtat řemelsnickou práci a dokonalou krásu v art deco vyvedeném vybavení lodi.

Teprve po navštěvě na Queen Mary jsem pochopila, jak všechno na naší moderní Ekstasy chce přivolat onu dávnou slávu a luxus, jehož dokonalost tahle kráska představuje.

Naše loď a všechny moderní zámořské lodi mají také sportovní klub, kosmetický salon, jídelny, kam se chodí ve večerních šatech. A dokonce i nacvičovaní vyloďování v případě nebezpečí probíhá úplně stejně jako před těmi 80 lety na Qeen Mary. (Vyplula poprvé na moře v září 1934). Všichni dostanou své záchranné vesty, všechny děti zvláštní náramek na ruku, všem ukážou , kde je jejich vyloďovací sraz. Tahle součást prvního večerního programu nikoho nevyděsila, všichni se ohromě bavili. Seznamovací party v jednom z divadelních sálů na lodi i pro rodiny s dětmi byla skutečně veselá. Všechny zábavné programy na vysoké úrovni, jídlo vynikající, kapely hrály až do ranního kuropění.

Ecstasy v noci u Cataliny.

Naše cesta oceánem vedla na ostrov Catalina, kam se dá od nás vypravit i přes víkend a pak do Mexika do Ensenady, která je známé turistické centrum s mnoha přírodními krásami. Plavili jsme se 5 dní, spali na lodi 4 noci. Jeden z nejhezčích zážitků pro mne bylo přistávaní v Ensenadě, hned po východu slunce, kde nás svým nespokojeným křikem přivítali lachtani. Vyrušili jsme je ze spánku. Nebo vyloďováni na ostrově Catalina, kde velké zámořské lodi nemohou do přístavu, kotví v moři a na ostrov jsou pasažéři dováženi v malých člunech, úplně jako praví namořníci či piráti v mých snech o mořích. Jen nemusíte veslovat. Čluny jsou motorové.

Clarissce se plavba také líbila. Největší radost měla ze zvířátek udělaných z ručníků, kterými nás vítali stuardi každý večer v naší kabině.

Ručníková zvířátka v naší kabině

Také jsme s ní vyrazili na exkurzi do kuchyně, abychom viděli, jak vypadá ta továrna na jídlo pro několik tisic lidí na takové lodi. Tesali tam pro slavnostní večeři i sochy z ledu. Clarisska se naučila skládat ubrousky do vějíře a do stromečku. Okoukli jsme úpravu salátů a ovoce. Mimochodem, mnozí ze zaměstnanců lodi jsou ze Slovenska, z Rumunska, z Indie, z Filipin, z Ruska. Zvláště Rusové a Rumuni jsou velmi profesionání i v namořnických uměních, měli přece už dříve své flotily a maji zkušenost. Na naší lodi pracovalo za naší plavby 30 národností a dokonce jsme se i plavili pod jakousi jihoamerickou vlajkou. Provozovatele to přijde levněji.

Maďarské a slovenské tanečnice v nočním klubu byly opravdu krasavice a tančit uměly. Šéfka jedné z luxusních jídelen byla také ze Slovenska, té ovšem její krása nestačila, musela toho hodně umět a její pracovní doba byla víc než 12 hodin denně.

Ale pasažéři si skutečně mohli splnit svůj sen o luxusu, jak si jej vysnili po některých televizních seriálech, či zmíněných filmech. Ve srovnaní s Titanikem ci Queen Marry spočívá luxus poněkud víc na neonu, pozlátku a moderních materiálech. Ale řemeslnická práce musí být kvalitní, aby loď mohla plout.

Personál je vyškolen na nejlepší úrovni, často mají víc znalostí v kulinářske oblasti a dokonalém společenském chování než pasažéři, protože jako všechen luxus, který v Evropě ješte stále je věcí jen "pro někoho", je v Americe pro všechny. Tyhle několikadenní plavby jsou pro Američany skutečně velmi dostupné (hlavně mimo sezonu) mnohdy levněší než jakákoliv jiná dovolená. A tak na lodi potkáte opravdu všechny společenské vrstvy (mimo těch, které mají svoje lodi vlastní).

Někteří nikdy neochutnali tak komplikované či exotické jídlo, které jim každý večer servírovali. Byli i takoví, že raději zašli na pizzu či hamburgry na horní palubě, aby se vyhnuli komplikacím takové náročné večeře. A taky jim to asi líp chutnalo. Zvyk je železná košile.

Clarissce se takové formální večeře moc líbily. Slupla studenou polévku z jahod, líbilo se jí, jak byla upravená ryba, humr pro ni nebyl nic nového, jen šneky nechtěla se mnou ochutnat.

Bylo jí líto, že ještě nesměla na velikánskou klouzačku do jednoho ze tří bazénů, ač vynikající plavkyně a skokanka do vody,neměla míru (48 palců), ale vzala to sportovně. Zahrála si s tátou šafl, jako kdysi hrávali na Queen Mary a také stolní tenis. Udělala každý den pár koleček na tzv. olympijskem okruhu na horní palubě. Já jsem si dala jeden "step", nic moc a jogu ve sportovním klubu. To bylo pěkné, hlavně při západu slunce.V salonu krasy se muselo objednávat hodně dopředu, hlavně před slavnostní večeří s kapitánem. Všichni se naparádili, kdo neměl smoking, mohl si ho pořídit v půjčovně, i večerní robu pro dámy. Vašek to odbyl v obyčejném saku, ale my s Clarísskou jsme se vyfikly. Kolikrát máte možnost opravdového gala? Hlavně u nás v Kalifornii skoro nikdy. Tak jsme si to vychutnaly. I večného focení a rozhodování, zda si ty fotky vezmeme, či ne.

V zari neonu. Vasek v obycejnem saku a my s Clariskou v gala. Na ruce ma naramek, ktere deti musely mit po celou dobu pobytu na lodi...

I to patří k plavbě na zámořské lodi.

Zkrátka užili jsme si. Táta byl s námi a nikdo ho nemohl odvolat do práce. Nemuseli jsme nic dělat, jen o sebe nechat pečovat. Uviděli jsme zase kousek světa a hlavně oceánu. Toho, kterému dali takové uklidňující jméno...Za těch nádherných hvězdných nocí na cestě do Mexika byl opravdu tichý a majestatní...