Čas JACARANDY a LILIÍ LÁSKY

V květnu kvetly třešně kolem hradu Valečova, to jsme si nikdy nenechali ujít. Ani jejich zrání na začátku prázdnin. Konec školního roku se mi vždycky v Čechách pojil také se sbíraním léčivých bylinek (dokud jsme neodevzdali patřičné množství, nebylo vysvědčení). Později se záplavou kytek, které dostávala moje starší sestra učitelka a chozením na třešně do nemocniční zahrady, odkud nás hlídač vyháněl, aby je pak nechal shnít.

Dokud jsem byla v Evropě, mohla jsem svoje symboly s jistotou někde najít. Od té doby, co jsme v Jižní Kalifornii, je všechno jinak. Krokusy, které kvetou na narozeniny mojí Lejčinky, mi obvykle snědí pozemní veverky, ale i tak by musely na pár týdnů do lednice, aby mi vykvetly. Narcisky se v mojí zyhrádce mají k světu, ale kvetou někdy už kolem vánoc, nejpozději v únoru, a ne jak se patří koncem března na Daníkovy narozeniny. Jen zvonečky kolumbínek dodržují termín v červnu. Vozívala mi je maminka ze své zahrádky i do Německa na Davidovy narozeniny. Evropským se tady na americkém západě nedaří. Ty naše jsou domácí ze západního pobřeží....trošku větší...Podobné je to s růžemi pro Clarissku, kvetou moc brzy.

Konec školního roku je tady pro nás modrý. Stejne jako celý červen. Ne, nebe tak modré u nás na pobřeží v červnu ani nebývá, jak byste asi čekali. Červen bývá zasmušile podmračený, od moře táhne namořnická mlhová clona, po ránu často i mrholí, až odpoledne se udělá pěkně. Ale modř nebe nahrazuji JACARANDY. Svými nádhernými květy v korunách proti nebi a i na zemi, kam padají odkvetlé lupínky a vytvářejí modrý koberec.

Maminky z Austrálie se asi ozvou, že JACARANDA je "jejich" kytka a že u nich kvetou až v říjnu.

A jestli máme nejaké čtenáře v Jižní Africe, tak jako můj kamarád Jenda, který tam dlouho žil, je mají spojené také s jinou dobou v roce.

V Austrálii si lidé myslí, že jakaranda je australský strom, mají tam ve městě GRAFTON každý rok festival s průvody a výstavou květin. Městečko má 300 ulic a víc než 6 tisíc jacarand.(můžete si to najít na internetu, letos bude festival od 24. října do 2. listopadu).

V Jižní Africe se Pretorii dokonce říka Město Jacarandy a pohlednice s nimi patří k nejkrásnějším z tohoto města. Mají tam přes 70 tisíc nádherných exemplařů jacarandy.

Mají je na ostrovech v Tichomoří, jmenuje se podle ní i hotel v městečku Agadir v Marocu, zpívají o ní v písních, můžete ji najít ve vzorech na vyšívání.

Doma je JACARANDA ale přece jen v pralesích Jižní Ameriky. Většinou se uvádí jako domovská země Brazílie, ale někdy také Argentina a Bolivie. V Riu její jmeno ovšem vyslovují hakharanda...Mně se ale po angličtěné hudbou znějící jméno "džakakaranda" líbí víc.

Zamilovala jsem si tenhle nádherný strom, který může být až 10 m vysoký s korunou stejně širokou, dříve než jsme věděla, jak se jmenuje. Hned první podzim v Kalifornii mě zaujaly jeho plody, které vypadají trochu jako kastaněty, dají se krásně aranžovat do vázy i do suchých dekorací. Děti si s nimi rády hrají. Když jsem je poprvé uviděla rozkvetlé (začínají u nás kvést už v dubnu, ale v plném kvetu jsou právě teď, když u nás končí školní rok) propadla jsem JACARANDĚ docela.

Je tady v našich podmínkách velmi odolná. Je to ideální strom i pro lemování ulic, ozdobu parkovišt. Proto je v Los Angeles potkáte všude: v terasovitých zahradách i na parkovišti před kinem či závabným parkem. Najdete je v každé větší zahradě.

Jacarandy se dají také velmi dobře pěstovat v kvetináči a jsou velmi vhodné pro bonsai. Rostou totiž velmi rychle. Pokud jste si z cesty do Jižní Kalifornie přivezli jejich tobolky jako moje kamarádka Libuška, můžete si ji zkusit vypěstovat i ze semínka, prý to jde velmi dobře. Pokvete vám za pět let.

V Čechách ji ale musíte chránit před mrazem a nechat ji přezimovat ve skleníku nebo v bytě jako citrusovníky nebo fíkovníky. Existuje i JACARANDA ALBA, jak už jméno říká, s bílými květy. Kvete dýl a je také krásná, ale všem těm odstínům modré až po fialovou se nemůže vyrovnat.

Druhý zdroj modři v jižní Kalifornii je začátkem léta AGAPANTUS. Říká se mu take Lilie Nilská a Lilie lásky, čož je vlastně překlad jejího řeckého jména. Je v literatuře symbolem čisté lásky. Už byla ovšem i "hrdinkou" pikantního moderního erotického románku.

Já jsme jej znala dříve jenom z obrazů Claude Moneta. Patří k jeho nejčastěji "portrétovaným" květinám. (Najdete je s ostaními , třeba i japonskými obrázky na www.art.com.)

Pochází z Jižní Afriky. Patří k symbolům jara na ostrově Madeira. Jezdí se tam za nimi jako za tulipány v Holandsku.

Toto "umeni" se mi nechtene povedlo s digitalni kamerou. Vypada to jako kresba...

Tady v Jižní Kalifornii se jim neuvěřitelně daří. Rostou všude. Ve všech zahradách, kolem bazénů, kolem cest. Po jejich původním choulostivosti, když byly koncem 17. století představeny v Evropě ani památky. Exituje dnes na 200 druhů. Nabízejí je všechna velká zasilatelská zahradnictví pod různými jmény. Nejčastěji pod jménem Agapanthus orientalis , ale i pod poetickými jmény jako Modrý měsíc nebo Modrý globus¨, malokvěté Peter Pan , jeden nese jméno Dunajský a existuje i varianata Alba. Ale stejne jako u JACARANDY, kráse modrých květů se nevyrovná. Listy AGAPANTU jsou zelené po celý rok a jsou v zahradě velmi dekorativní. Jsou i varianty se stříbřitě pruhovanými listy.

Modry AGAPANTUS dokonale doplnuje vyzdobu zahradky na 4.cervence, Den nezavislosti...

Naše vykvetou vždycky koncem dubna,ale nejkrásnější jsou také teď a ještě i kolem července, kdy svou modří dopňují moji patriotickou dekoraci.

Jsou velmi oblíbené v ikebaně a díky svému jménu i ve svatebních kyticích. Kvetou právě včas, kdy je nejvíc svateb. Na kytice se používají častěji bílé.

V Čechách jsou také k dostání, ale pokud vám vysloveně neřeknou, že jde o odolný druh v době mrazů, musíte ho napodzim vykopat a nechat přezimovat na chráněném místě.

A až vám příští jaro nahodí nádherné modré koule, můžete si připadat jako na Madeiře nebo u nás v Jižní Kaliforni... nebo třeba i Jižní Africe. To totiž právě exotické kytky dovedou, přenést nás někam do zemí našich snů...