Jak romanticky zní jméno KAMÉLIE

Jmenují se tak dívky, hudební skupina, kachlová kamna, chovatelská stanice psů, pohřební firma, mýdlo i patentované výpěstky z výzkumného ústavu v Průhonicích… Stačí trošku "prolistovat" internet…

Co je tak romantického na tom jméně? Proslavil je samozřejmě Alexander Dumas ml. svým smutným romantickým příběhem zhrzené lásky. Květina, která jej nese, patří určitě k nejkrásnějším na světě. Ale jak k němu přišla?

Pojďte se mnou k nám do Kalifornie, budu vám o nich vyprávět. Patří k mým velkým láskám.

Kamélie kvetou na americkém jihu v zimě. Teď právě je jejich čas. Mám jich na zahradě několik, jedna krásnější než druhá. Když jsem se pokoušela o jejich pěstování v Evropě (v Čechách jsem za časů nedostatku všeho o takovém "luxusu" jenom snila, ale v Německu byly běžně na trhu), dopadlo to vždycky špatně. Přesně tak, jak o tom píše jeden z ČAJOMILCŮ Radim Cibulka (a "čajovník je taková blbá kamelie", jak se vyjádřil):

Pravil, že se vyznačují tím: ..." že skoro každému zdechnou, nesnášejí průvan, potažmo kolísaní teplot, nesnášejí přeschnutí, stejně jako přemokření... nemají rády suchý vzduch, jsou rodu ženského a proto vyžadují spoustu pozornosti, lásky a péče"...

Vskutku pravdu dí. Já ovšem obvykle ubíjím květiny a jiné rostliny spíš přílišnou než nedbalou péčí. A tak jsem je vždycky zalévala moc (nebo málo), dávala jim moc tepla a také jsem neměla místo na chladnější přezimovaní... Kamélie, ač subtropické rostliny, potřebují hodně stínu a chladné zimní období. Takže tady v Kalifornii a po celém americkém jihu naprosto ideální klima. Jen je třeba se postarat o trošku stínu.

Kamélie se v Americe tak zabydlely, že jsou dokonce i symbolickým květem Alabamy, státu, kde žije můj syn Daniel. Obzvláště se jí tam daří ve stínu dubů se závoji mechu. Je to jediná "cizinka" mezi symboly státu. A také je ve znaku města Greensborro v Severní Karolině, kde jich mají desítky tisíc. I tam je jedinou cizinkou...

S cizinci a vztahem k nim má co dělat i jedna z největších a nejkrásnějších zahrad s kaméliemi na světe nedaleko Los Angels : Rancho del DESCANSO. Vznikla za podivných okolností 2. světové války, když všichni japonští pěstitelé byli "přesídleni" a museli své nádherné exempláře prodat za babku. Majitel DESCANSO GARDENS tenkrát vykoupil na 50 000 kamelií a tak vznikla dosud nevídaná sbírka tisíců kaméliíí z nejlepších japonských kořenů.

V Jižní Karolíně ve městě Brunswicku jsem si jednou ukradla bílou do klopy svého svatebního kostýmu. Bylo to v únoru a kvetly všude.

Růžová DEBUTANTE

A teď v v Jižní Kalifornii je konečně mohu úspěšně pěstovat přímo na zahrádce. Bílé i červené, i vícebarevné, plnokvěté i s jednochuchým květem, s květy většími než růže i drobnokvěté. A můžeme si s Clarisskou hrát každou zimu na Dámu s kaméliemi...

Pokud k nim chováte romantické city jako já, běžte se podívat v Čechách tam, kde teď kvetou. Už tradičně hned v několika botanických zahradách v Praze a v Liberci, a na zámku Sychrově, kde jich na konci 19. století měli víc než 600, nebo v Průhonicích.

Dají se už v Čechách i poměrně snadno koupit. Ceny se pohybují kolem 100 korun. I když s jejich pěstováním je to přesně tak, jak to už citovaný autor vyjevil. Ale když se to umí, jako v botanické zahradě v Praze nebo v Liberci s tradicemi několika století, můžete mít kamélie staré víc než dvě stě let... Jedny z nejstarších, které se kdy v Evropě pěstovaly...(soutěží o prvenství jen s jednou v Drážďanech a pár jich je tak starých v Anglii) jsou v Pražské botanické zahradě, tedy přesněji v Botanické zahradě přírodovědecké fakulty UK (pro mě je to ale pořád Pražská botanická zahrada). V dobách, kdy moje nejstarší děti byly malé, chodily jsme do ní vždycky v zimě na kamélie a na podzim na exotické ptáky) se vypraví nepotvrzená legenda o tom, že právě sem poslal hraběti Šporkovi zvláštní stálezelený keřík jistý Jiří Kamel, rodák z Brna, jezuitský misionář, který působil ve východní Asiii. Keřík se pak dostal do rukou Carlu von Linnému a ten prý nazval tenhle krásně kvetoucí keřík KAMELIE na počest našeho rodáka...

Obrázek ze starých tisků:

To je první detailní kolorovaná kresba samotného květu kamélie. William Curti' napsal tenkrát v Botanical Magazin, 1788: "Její horentní cena ji ochraní před tim, aby byla zprofanována jako rostlina pro venkovní účely, jak se to stalo s magnolií..."

Poslední část legendy je svatosvatá pravda. Linné skutečně nazval KAMELIE, aby zvěčnil v botanice jméno Georga Josefa Kamela (v literatuře i latinsky Camell a Kammel), který od roku 1690 posílal do Anglie herbáře, popisy rostlin a několik set vyobrazení filipínské flóry a fauny, ale kamelie mezi nimi není. Některé prameny dokonce uvádějí, že ji asi ani nikdy v životě neviděl. Ale jeho dílo Historia Plantarum a kresby a informace v knihách Jemese Pitevera Opera omnia ad Historiam Naturalem spectantia (Londýn 1767) považoval Carl von Linné za tak záslužné, že po něm pojmenoval do té doby tzv. čínskou nebo japonskou růži...

Georg J. Kamel studoval na gymnasiu v Brně, kde roku 1682 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, vedl nějakou dobu lékarnu v Českém Krumlově a v Jindřichově Hradci a později odplul do Manily, kde dlouho pracoval a později také zemřel. Můžete si o něm přečíst v knížce : Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové. Ale najdete ho i v knize: Missionsapotheker. Deutsche Pharmazeuten im Lateinamerika des 17.und 18. Jahrhunderts.

Ony tenkrát národnosti v Evropě ještě nebyly tak důležité, to až později. Šlo spíš o náboženství a království... A to už máme po Bílé Hoře a patříme do říše Habsburské, tedy německé... Tak vidíte, kam nás až ta KAMÉLIE zavedla... Proto je mám taky ráda.

Patří k nim i legenda podobná legendě o pávovi, který je sice nejkrásnější mezi ptáky, ale nezpívá. Vypráví se, že KAMÉLIE je nejkrásnější mezi květinami, ale nemůže být královnou, protože nevoní... Na jednom z prvních zobrazení KAMÉLIE v roce 1745 vydané Historii ptáků (George EDWARDS) jsou dokonce vyobrazeni spolu. Je tam ještě pod jménem Čínská růže.

Já jsem se do nich zamilovala jako asi mnozí, když jsem uviděla Dámu s kameliemi a pak ještě víc, když jsem slyšela La Traviattu. To jsem vlastně ještě pořádně nevěděla, jak KAMÉLIE vypadá. Když jsem je poprvé uviděla kvést v botanické zahradě v Liberci, kde mají také víc než 200 leté a později v Praze, pořád jsem si přála nějakou mít. I na Sychrov jsem za nimi jezdívala jako malá holka.

Povedlo se mi to až v Německu v 80. letech, ale umořila jsem ji přílišným teplem. Tedˇ jich mám, jak jsem už řekla několik, nádherných a se zvučnými jmény. Bílou, která se jmenuje MARGIE (ta je právě už roku 1927 symbolem ALABAMY), růžovou s půvabným jménem DEBUTANTE (jako šaty na první věneček) a jednu rudou s jménem hodným té barvy TOM KNUDSEN, bíločervenou MABEL BRYAN, jednu SASANKU a ještě pár dalších. Máte-li chuť, koukněte se na internetu, jak krásné mohou být.

S bílou Margie.

V jednom českém květinářství mají dokonce viktoriánský slovník květomluvy a v něm se praví, že červená kamelie znamená: Jsi smysl mého života, bílá : Jsi rozkošná, růžová : Toužím po Tobě. I Dáma s kaméliemi prý nosila kamélie různé barvy, pamatuje se na to?

Jak vidíte na obrázcích, Clarisska se jimi také ráda zdobí. KAMÉLIE vydrží opravdu dlouho svěží.

Clarisska s rudým TOMEM KNUDSENEM

A ten čaj?( Nejstarší čajovník prý roste na čínsko-barmské hranici, je vysoký 32 metrů a je mu víc než 1 500 let). Skutečně patří podle Linného do rodiny camellia. Je to CAMELLIA SINENSIS. Podle jiných odborníků patří do zvláštního rodu THEACHINESIS, ale pořád je to příbuzný (jeho květy nejsou tak nádherné, ale půvabné). Podle tohoto řazení by pak KAMÉLIE byla také THEA (TEA JAPONICA).

To je pro mě ješte jeden důvod, proč mám KAMÉLIE ráda. Patřím také k čajomilcům, ale to už je téma na jiné povídání, snad nekdy příště.... ,