O králi Údolí smrti

Slíbila jsem vám vyprávět o Scottově zámku v Údolí smrti. O zámku, který ve skutečnosti není opravdový zámek a Scottymu nikdy nepatřil.

Proč se tedy tak jmenuje a je jako takový uváděn ve všech turistických příručkách? To je právě na něm a jeho histori to nejzajímavější!

Víc než jeho architektura či technické vymoženosti 20.let nebo jeho neuvěřitelná poloha v "nejhorčejším údolí na světě", láká sem turisty, romantiky a dobrodruhy jeho příběh. Tedy příběh Scottyho. Příběh dobrodruha a moderního barona Prášila, umělce života, legendy divokého západu, který byl tak zajímavý a někdy neuvěřitelný, že stál i za literární, divadelní i filmové zpracovaní.

Film si asi budou pamatovat jen pamětníci či znalci filmového umění. Divadelní představení se hrála v opernich domech celého tehdejšího západu pod titulem Scotty, King of the Desert Mine(Král pouštního zlatého dolu).

Moje oblíbená fotka lišáka Scottyho

Od Seattle přes San Francisko až po Los Angeles hostoval v nich úspěšně sám Scotty. Dobrodruh Walter Scott v něm hrál v titulní roli - sám sebe. Pro tato vystoupení jej jeho producent musel parkrát dokonce vykoupit z vězení, kde Scotty čas od času končil. Bez něj se představení nemohlo mohlo konat...

Hra dramaticky zpracovávala jeho úspěšné dobrodružství s Coyty Special, když Scotty byl hrdinou celé země v roce 1905. Řídil vlak přes celou Ameriku od Chicaga do Los Angeles v, na tehdejší dobu neuvěřitelném, rekordním čase 44 hodin 54 minut, čímž překonal starý rekord o témeř 8 hodin... Byl národem sledován se stejným zaujetím a vášní a sázkami jako Lindbergův let přes Atlantik o pár let později.

Skutečný majitel Scottova zámku Albert Johnson z Chicaga říkal zámku Death Valley Ranch a tohle jméno stojí vytesáno do kamene nad hlavním vchodem dodnes. O přejmenování na zámek a o pohádku o zlatém dolu přímo pod postelí Scottyho v jeho zámeckém pokoji se už postaral Scotty. Zrodilo se z prášení a bájení Waltra Scottyho a majitel nemovitosti Albert Johnson proti tomu nic neměl. Naopak, dobře se bavil a říkal "Já jsem jen Scottyho bankéř" a to byla svatá pravda... Platil za něj všechno.

Pokud chcete příběh v kostce: Chicagský milionář chabého zdraví, se svou hluboce religiozní a citlivou paní, je vlákán do insvestice do milionového zlatého dolu, který nikdy neexistoval, prohnaným zlatokopem v místě s tajemným jménem Údolí smrti. Manželé nechají vybudovat uprostřed pouště luxusní zimní sídlo a Scotty vypráví reportérům, že to je "chatrč nad jeho dolem zlata". Američané jsou už dávno upoutáni příběhem Scottyho, podvodníka světového kalibru a všichni chtějí vidět jeho hnízdo nad Údolím smrti a Albert Jonson v pozadí se směje a baví.

Scotty s A.Johnsonem u již vybudovaného zámku v roce 1934. Johnson je ten štíhlý getleman v téměř vojenském postoji. Scotty je s rukama v kapsách...do kterých si strčil na začátku sve kariéry pár nugetů zlata od svého přítele, které pak vydával za své z vlastního zlatého dolu, který nikdy nikdo neviděl...

Mimo obdivuhodné architektury a originálního zařízení, umění z celého světa je tu k vidění i sbírka Shoshonských pletených výrobků (Pamit Shohone) a memorabilia ze Scottyho časů jako hvězda Buffalo Billa Wild West Show, včetně velmi zajímavých dokumentů a fotografií. V podzemí zámku pak můžete vidět ne zlatý důl, ale obdivovat technonologii 20. let minulého století, která dělala zámek energeticky soběstačný a na nejvyšší tehdejši technologické úrovni.

Proč se Albert Johnson na Scottyho nezlobil, že jej pumpnul o nějaké ty tisíce dolarů? Že na něj připravil dokonce léčku v horách s nebezpečným střílením, aby jej odradil od hledání nexistujícího dolu? Sám na to jednou odpovědel v soudním procesu vedeném proti Scottymu, kde nad očekávání svědčil v jeho prospěch:

"Scotty nemá žádné peníze, ale vždycky to byl ten nejlepší kumpán a to je něco, co peníze nemohou koupit..." A na otázku proč ho podporoval celé ty roky a nejen jeho, ale i jeho ženu a syna, o které Scotty sám moc nedbal, odpověděl:

"Splatil mi to tisíckrát smíchem. S nikým jsem se tolik nezasmál."

Albert Johnson viděl ve Scottym svůj opak, někoho, kdo dělal všechno to, co on nikdy nemohl díky svému postavení, vychování a životní situaci. Scotty ho bral často na své výpravy s sebou. Ukázal mu krásu pouště a spaní pod širákem. Naučil ho milovat poušť a skutečný divoký západ. Johnson na něm obdivoval to, co všichni Američané: Scotty žil, jak se mu chtělo, peníze si vždycky opatřil a rozhazoval je (jednou dokonce doslovně z okna hotelu) a nepodřídil se nikomu. Kdykoliv vystrčil zadek na establišment a stejně jako ostatní hrdinové klasických westernů jaksi přerostl život ve skutečnosti.

Jeho žerty, podvody a podfuky i odvážné kousky bavily Ameriku celá desetiletí. Jeho život byl poslední legendou divokého západu.

Ještě když zemřel v roce 1954 (přežil svého mecenáše o několik let) bylo na stránkách všech amerických listů s připomínkou všech jeho slavných a neslavných činů.

Takhle mokrý Scottyho zámek nenajdete v žádném průvodci. To je hlavní vchod do zámku s nápisem, že je to ranč...

Scottyho zámek skončil po řadě finančních a právních peripetií v majetku Amerických státních parků. A patří k jednomu z nejnavštěvonanějších míst na západě Ameriky.

Není divu - jeho průvodci (náš oblečen a hrající roli průvodce v 30. letech) mají co vyprávět a dělají to dobře a s humorem vlastním Scottymu.

Clarisska s průvodcem oblečeném ve stylu 30 let předvádějí jeden ze Scottyho triků...

Zámek zůstal vlastně nedokončen, ve sklepě leží ještě hromady tyrkysových dlaždiček určených na stavbu obrovského bazénu. Ale Scottyho duch se tu vznáší. A to je to, za čím sem lidé přicházejí. Vidět, jaký zámek může mít obyčejný, já bych spíš řekla neobyčejný povodník.