Jak připravujete své dítě na vstup do školy?

Mimo hraček byla v místnosti také velká tabule, na niž si děti malovaly. Tentokrát ale byla „zabrána“ maminkou, která se svou dcerkou procvičovala sčítání a odčítání v kladných i záporných číslech. Možná holčička měla ve škole potíže a paní učitelka po první třídě doporučila o prázdninách procvičovat a procvičovat? Maminka i holčička se při počítání dost trápily, malá si chtěla kreslit, velká zase nebyla spokojená s jejími výsledky.

Nakonec děvčátko odpovídalo špatně i v těch příkladech, které na začátku „hodiny“ vyřešilo správně. Po počítání následovala ještě abeceda a čtení jednoduchých slov. Zeptala jsem se paní, zda holčička už chodí do školy a dostalo se mi odpovědi, že půjde až příští rok (bylo jí 5,5). Když jsem děvčátko pochválila, jak je šikovné, paní odpověděla, že jí se to moc nezdá, malá má ještě starší sestru a té to šlo lépe…

Na tomto ilustrativním příkladu je dobře vidět, jak i ty nejlepší úmysly mohou být ve svých důsledcích problematické. Pominu-li vyhrocování přirozené rivality mezi sourozenci poukazováním na větší schopnosti starší sestry, již samo procvičování učiva se stává čímsi nepříjemným ještě dlouho předtím, než dítě vůbec začne chodit do školy. Rodiče si často všímají jen toho, co se nepodařilo (nedobře vypočítaný příklad, nehezky napsaná číslice či písmeno) místo aby ocenili ochotu a snahu dítěte učit se. Dítě většinou velmi citlivě vnímá nejen slovní, ale i neverbální hodnocení svých výsledků (máminy povzdechy nad tím, jak to jde s ním těžko i rodičovské přesvědčení, že dítě by bez jejich pomoci samo bylo neúspěšné se pak odrážejí na jeho vlastním sebehodnocení). Dobré výsledky jsou v naší kultuře navíc brány jako samozřejmost (takže se o nich nemluví), špatný výsledek jako selhání a důvod k pokárání („to by ti paní učitelka dala“). Pokud i v rodině se úspěšnost dítěte odvíjí především od jeho školních vědomostí, měli by se rodiče zamyslet, zda na ně nepohlížejí příliš jednostranně a zda jim náhodou neunikají jiné jeho přednosti a schopnosti (třeba sociální, manuální, tvořivost atd.).

Když se blíží ten slavnostní okamžik, kdy dítě poprvé vykročí do školy, rodiče jen žasnou, jak to všechno uteklo, vždyť to přece není tak dávno, co jejich dítě bylo tím maličkým bezmocným robátkem a teď už z něj bude školák! Zatímco dítě vybírá tu nejkrásnější aktovku a ten nejlepší penál, jeho rodiče si uvědomují, že nadchází jeden z důležitých přelomů v životě nejen dítěte, ale i celé rodiny. Teď už přijdou opravdové povinnosti. A je tedy jen přirozené, že se rodiče zamýšlejí nad tím, jak dítě na vstup do školy připravit.

Spíše než trénovat s dítětem učivo dopředu, by se však rodiče měli zaměřit na to, aby se dítě naučilo dodržovat určitý denní režim, rytmus a řád (k tomu dobře přispěje mateřská škola), aby se umělo zařadit do kolektivu vrstevníků , aby bylo přiměřeně sebevědomé (rodiče by je měli pozitivně podněcovat a podporovat, všímat si jeho úspěchů), samostatné a odolné vůči rozmanitým nepříznivým vlivům.V případech, kdy se jim zdá, že jejich potomek bude potřebovat ve škole specifické podmínky (ať už ve smyslu výrazného nadání a nebo vyplývající např. ze zdravotních či jiných problémů), je vždy dobře obrátit se např. na pedagogicko psychologickou poradnu a pak hledat školní zařízení, které bude nárokům takového školáka vyhovovat.