Léto plné práce

Chtěla jsem vám vlastně napsat o tom, jaké je léto v amerických Karlových Varech. Byli jsme totiž vybráni "cestující maminkou", což je novinářka Emily Kaufman, která vystupuje pravidelně na ABC Good Morning America a radí maminkám, jak a kam cestovat s dětmi, mezi 5 nejlepších pláží, vhodných pro rodiny. (Můžete si její rady také vyhledat na www.thetravelmom.com).

K jejím argumentům patřilo, že mimo písčitých i kamenitých pláží má Carlsbad ještě LEGOLAND, celé léto džezové koncerty v parku, spoustu turistických stezek v kopcích i kolem lagun a světoznámý, a zároveň velmi rodinně orientovaný resort La Costa (zrovna se tam hraje mezinárodní žensky tenisový pohár) …

Ale protože jsem dnes dostala e-mail od mé kamarádky Evičky, jak "brigádničila" na Vinohradské třídě, rozhodla jsem se, že jí i vám napíšu raději o dobrovolnickém létě v Karlových Varech… A nebojte se, ty pláže i koncerty ve vyprávění budou taky….

Celý ten bohatý letní program: džezové koncerty, vynikající letní program pro děti v knihovně, přírodní reservace, a ani ty pláže by totiž nebyly tak pěkné a čisté bez podpory stovek dobrovolníků.

Už jsem se o tom zmiňovala, že je to jedna z věcí, která každého cizince a nejen z východní Evropy, překvapí. Diví se i Němci či Francouzi, míň už lidé ze skandinávských zemí, kde je pospolitost obcí častější.

Nejvíc se ovšem divíme my, z bývalé východní Evropy. Zavání nám to totiž komunismem, sobotniky a jinými povinnými (či povinně nepovinnými) brigádami… Ale je to tak a čísla mluví sama za sebe… Naše Karlovy Vary ušetří ročně několik milionů dolarů díky práci pár desítek dobrovolníků, kteří (nejčastěji důchodci, ženy v domácnosti, studenti ) pracují pro město ve svém volném čase. V tom nejsou dobrovolníci pracující v knihovně ani při jiných letních akcích.….

Odznak, který se dává dobrovolníkům. Je na něm napsáno: Dobrovolníci jsou dar pro obec (komunitu)...

Na džezových koncertech se mimo profesionálních pracovníků každý rok zúčastní stovky dobrovolníků, kteří prodávají losy, uklízejí odpadky, organizují dopravu. Letošní rok byl jubilejní 20. Vynikající orchestry hrají k tanci i poslechu. Když koncerty začaly před 20 lety, scházelo se kolem 100 až 150 lidí. Letos jsou na každém koncertě tisíce lidí…(Tisíce už jsou dvojmístné).

Tančí mladí a nejmladší, staří a nejstarší a všechno mezi tím…Piknikové deky a stolečky se prohýbají dobrotami, atmosféra je opravdu festivalová..

Tančí nejmenší (Clarisska a Maxík) i nejstarší (v pozadí)...

Na letním programu knihovny se každý rok podílí kolem stovky dětských dobrovolných pomocníků a celá řada dospělých. Léto je pro pracovníky dětského oddělení knihovny nad všechna očekávání nejpilnější čas roku. Za každou knihu, kterou děti přečtou a vyprávějí o ní některému z dobrovolníků, dostanou malou odměnu. Za sedm vyprávění dostanou čtenářské tričko a velkou odměnu. Letos to byly hlavně vstupenky na Renesanční pouť, protože letošní program měl romantickou náplň, hradů, zámků, draků, princezen a rytířů. Opět jsme četli pejskům, hladili hady a štíry a australské draky, hráli pohádky v kostýmech z balónů s Balonovou Divou, obdivovali sokolníky a jejich ptáky i pradávné lovecké umění…

Aby pár stovek dětí mohlo někomu vyprávět, o čem byla jejich poslední přečtená knížka, na to už potřebuje skutečně několik desítek dobrovolníků.

Zly vlk v balonovem provedeni. Balonova Diva vyvorila tri prasatka i zleho vlka a deti si zahraly celou pohadku. Masky si pak mohly odnest domu.

A ty pláže? Dvakrát za rok se pořádá jakási očista pláží. Zúčastní se jich různé dobrovolné organizace (ekologové, skauti, dětští pomocníci) a každý, kdo chce. Vyrazí na pláže, uklidí všechny odpadk. Podobné je to s udržováním turistických a sportovních stezek a některých parků. Každá z nich má mimo profesionálních rančerů svůj okruh přátel a dobrovolníků, kteří je udržují.

Proč je tomu tak v zemi, která je pro mnohé synonymem honby za ziskem, není tak lehké odpovědět. Jeden ze zdrojů téhle pospolitosti je asi v náboženských komunitách, které fungují docela jinak než u nás. Stát kazatele ani faráře neplatí. Na oddělení církve a státu se dbá velmi přísně. Církev si na sebe musí "vydělat". Každou neděli bývají po mši společné pikniky, posezení, na které napečou a navaří členové obce. I hlídání dětí a náboženská výuka je organizována na dobrovolnické bázi.

Také tvrdost podmínek v počátcích americké cesty na západ a dodnes trvající krutost přírody jistě přispěla k ochotě pomoci si navzájem. Pomáhat někomu a někde bez nároku na odměnu je tady naprosto samozřejmé. Už školní děti mají své dobrovolnické organizace a učí se pomáhat potřebným, pracovat pro vylepšení obce atd.

Řada akcí by bez dobrovolné práce nespatřila světlo světa, mnohá organizace by musela zavřít své dveře.

Dobrovolnická práce je také společensky velmi oceňována. Formálně i v každodenním životě. Hodnotí se i při přijímání na vysoké školy, v postupu při kariéře. Přímo se očekává od všech "významných osobností". Ať už ve formě odvedené práce či finanční podpory obce. Je až neuvěřitelné, jak vynalézaví jsou Američané v získávání "fondů". To je jeden z důvodů, proč věří víc na "svépomoc" a ochotu darovat, než na sociální programy organisované státem. Ale to už by nás přivedlo k jiné diskuzi.

Teď se vraťme k dopisu Evy: Ujistila jsem ji, že dobrovolníci nejsou blázni. Někdy visionáři. Vždycky pracovití lidé, kteří nemyslí jen na sebe a chtějí něco změnit. Někdo musí začít.. A následovníci se už najdou. Věřím, že i v Evině případě…