Čas třešňových květů

Tak se chystáme na SAKURA MATSURI, svátek třešňových květů. Festival trvající celé dva týdny začne už tuto sobotu.

Asi si říkáte, co si to vymýšlím. Na svátek třešňových květů se přeci jezdí do Japonska!

Ale nevymýšlím si. Oslava kvetoucích sakur a japonské kultury už patří k vítání jara ve Washingtonu více než 90 let.

Přesně to bude 94. festival. Jeho vyvrcholením bude průvod v sobotu 8.dubna… S kapelami, vznášejícími se balóny, královnami krásy na alegorických vozech. To, co je pro New York průvod na svátek Díkůvzdání a pro Pasadenu květinový průvod na Nový rok, je pro Washington Svátek třešňových květů.. Podobný festival mají i v San Francisku, kde je velká japonská komunita a tisíce sakur, ale také v Botanické zahradě v Brooklynu v New Yorku a v mnoha botanických zahradách po celém světě.

V Drážďanech, v Mnichově…Své nádherné sakury má i Praha, zahrada na Sychrovském zámku, měl ji do nedávna třeba i Jičín, než ji pokáceli (ale snad má teď novou na Tylově náměstí, jak se jí daří?). A může mi někdo napsat, jak dopadla ta nádherná prastará ve Vojanových sadech? Asi jedna z nejstarších v Čechách? Nezničila ji velká voda?

Zvlášť nádherné, a hodné své pověsti, jsou sakury v Berlíně. Nejen ve slavné botanické zahradě, ale na několika místech, kterými vedla kdysi zeď. Stojí si tam v dvojstupu v aleji, v bývalé zemi nikoho, symboly nového života. Vítězství nad smrtí, kterou tenhle kus země přinášel. Je jich v Berlíně téměř 8 000. Dar od Japonska. Němci jim za ně poslali na tisíc lip.

Američané se také odvděčili za sakury hned dvakrát. Nejdříve poslali do Japonska v roce 1915 pár tisíc stromků svidy krvavé (Cornus florida), DOGWOOD, jak mu tady říkají. Je to symbolický strom státu Virginie. Má také krásné bílé někdy i růžové květy a krásné červené listy na podzim a krvavě rudé plody. Vysadili je v Japonsku američtí školáci. Později, po roce 1945, když Japonské sady sakur byly značně zdecimovány bombardováním za války, poslalo město Washington "zpátky" několik tisíc odštěpků původních japonských sakur z počátku století.. Těch původních, které tehdy poslal starosta města Tokya pan Ozaki bylo víc než 3.000. První z nich zasadila vlastnoručně tehdejší paní presidentová Helena Herron Taftová a princezna Chinda, žena Japonského velvyslance, hned u Jaffersonova památníku.

Teď jich ovšem kvete ve Washingtonu a okolí mnohem víc. V některých sídlištích je najdete před každým domem, jako třeba u nás. (Pokud se pravidelní čtenáři diví, že "u nás" je najednou W.D.C., vysvětlení přijde někdy příště… Je to teď U NÁS …).

Jsou to asi nejoblíbenější okrasné stromy v okolí hlavního města. Dokonce i víc než domácí dogwood.

Pokud se divíte slovu okrasné, je to tak. Sakury jsou "jenom" okrasné stromy. Nemají třešně! (Ne že by neměly plody, ale sladké třešně jako třeba mají ty kolem hradu Valečova, to nejsou)…Jakýsi japonský ctitel sakur prý na zdvižené obočí kritika této vlastnosti reagoval poznámkou, že jde o skutečné aristokratky, nemusejí být užitečné, rostou jen pro čístý estetický požitek krásy…

Tak docela pravda to také není, jejich dřevo je používáno na nábytek, řezbářské práce i na topení. Okvětní lístky se používají do čaje a nakládají do osvěžujících nápojů. Do zelených listů se balí rýžové cukroví plněné fazolovou pastou, které se servírují o svátku holčiček. Ale jinak je samozřejmě sakura hlavně symbolem dokonalosti, krásy i její pomíjivosti. Najdete ji na spoustě krásných obrazů, na kimonech, na lakovaných užitkových i ozdobných předmětech , na šatech nevěst, ale i na letadlech kamikadze…(pro mě se tu míjejí svým posláním, ale pro Japonce to tak není, jsou tu na místě jako symbol krásy, znovuzrození v přírodě. Padlí hrdinové se vracejí na zem v podobě třešňových květů…). Sakury jsou opěvovány v písních a v poezii.

V Japonsku patří zpravodajství o jejich rozkvětu k televiznímu a novinovému zpravodajství. SAKURA ZENSEN upozorňuje občany Japonska, kde právě sakury kvetou a kde jsou nejkrásnější (krása trvá obvykle jen tak týden až 10 dní). Kvést začínají sakury nejdříve kolem Okinawy a to někdy už v únoru. V Tokyu a Kyotu to bývá březen, někdy i začátek dubna (stejně jako ve Washingtonu) a pak se na svátek chystají v Hokkaido o pár týdnů později…Japonci zpravodajství pečlivě sledují a vyrážejí s piknikovými koši do přírody (kde kvetou divoké sakury) do parků a zahrad ke svatyním a slaví HANAMI, svátek sakur…

Mnohé japonské školy mají sakuru na školním pozemku nebo před školou. Protože v Japonsku začíná nový školní rok v dubnu, je to často pro děti konec prázdnin…

Naše narcisky. Úplně jako u maminky na zahradě.

Před naší školou v maličkém Cliftonu máme také sakuru a narcisky…Oboje mi paradoxně připomínají domov. Maminčinu zahrádku, zahrady pod Petřínem, všechny ty nádherné sakury v zámeckých parcích, nejvíc právě tu ve Vojanových sadech. Byla sytě růžová (některé mohou být i téměř běloskvoucí), kvetla dřív než všechny jiné stromy. Byla pro mně symbolem jara. Chodila jsem tam s kočárkem a vyhřívala se v prvních jarních paprscích.

A tak věřím, že se tu snad za nějaký čas budu cítit doma. Na dalším místě naším putováním světem…V městečku Cliftonu u malého Kamenitého potůčku (tak se jmenuje naše sídliště)…A jistě k tomu přispěje zrovna Japonka sakura i narcisky a krokusy od Středozemního moře (taky tu pěkně kvetou, jako na Petříně)…

Na oslavy třešňových květů už se moc s Clarisskou těšíme, v muzeích mají pěkný program pro děti. Budou dělat origami, bubnovat, malovat, budovat miniaturní zahrádky. Jestli se do příštího týdne oteplí, půjdeme i na průvod.