Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí

a je to v podstatě šílený - kdybych nevyšla z takové rodiny, co jsem vyšla..."neutíkala" bych jako ke spáse zrovna k manželovi...nějak věřím, že s těmi správnými zkušenostmi jak to v životě chodí v mezilidských vztazích, jak se manipuluje atd...a mít správné sebevědomí atd. atd. atd...nenašla bych si zrovna tohoto muže...našla bych si možná takového, který by mě akceptoval...tudíž bych zase necítila potřebu domovského útočiště /které není/...prostě to je začarovaný kruh - když dětství bylo takové jaké bylo, člověk rád vypadne, ovšem názory na vztahy má zkreslené, má zkreslené i měřítka, co si od lidí má nechat líbit a protože je v citové nouzi, nepozná některé indicie...a časem prohlédne...ale zase kruh se už uzavřel...oporu v původním dysfunkčním prostředí moc hledat nemůže, resp. občas si jalově postěžuje, ale vím, že tam nemůže ani odejít na dobu přechodnout...a partner tohle pozná a o to je hůř...a pořád se to takhle mele jako kruh, ze kterého není východiska, leda získat nějaké materiální statky, aby aspon po téhle stránce byl člověk soběstačný, citově by si případně už musel nějak vystačit sám