Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí

Amando, a co muž? je nekomunikativní?


u nás právě řešit problémy ani s mužem nemůžu, velmi brzo ho to omrzí, vlastně se snaží problémy ignorovat, je o nich si schopen jednou popovídat a pak řekne: "už jsme o tom mluvili, tečka"...to v lepším případě...fakt si nedovedu představit za soužití s ním nějaké obrovské problémy, protože jako sednou si ke stolu a něco řešit, na to on absolutně není

a když se dostavily vážnější problémy, ne fatální, vždy zejména pokud se bezprostředně netýkaly jeho, chtěl od toho mít "brzy klid"

Nemůžu se ubránit dojmu...ale nevím, z domova nemám příklad dlouholetého funkčního soužití manželského páru...že v dobrých vztazích takové zametání problémů pod koberec není.
Nedej bože, kdyby ten problém byl způsobený jím, začne kolem sebe kopat a okamžitě to převrátí v můj neprospěch.

Za normálního vztahu, pokud se nic neřeší a nejsou třecí plochy, je OK.
Až po pár letech mi došlo, že jeho povaha není taková, jaká se jeví na první pohled lidem, kteří s ním nežijou, včetně příbuzenstva...že má i jinou, podstatně temnější stránku, kterou asi znám jen já. Protože kdo jiný s ním prožívá i ty negativní věci...s ostatními lidmi se snaží "vyjít", i dokáže přijmout kritiku...ale ne tak doma