Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí

U mě jde o to, že jsem z nefungující rodiny, rodiče rozvedeni, matka silná alkoholička, do puberty mě týrala jak psychicky, tak fyzicky. Ve škole jsem byla šedá myš, outsider, žádní přátelé, koníčky.

Manžel je skvělý táta, o rodinu se stará, pomáhá, od rána do večera v práci. Ale jak píšeš: jak nastane problém, stáhne se do sebe a odmítá komunikovat. Dokáže i několik dnů mlčet, otočí se ke mě zády a konečná. A to mě tak neuvěřitelně točí a stresuje, že jsem pak nepříjemná na všechny kolem sebe. Když vychladne, přijde jako by se nic nestalo. A v 99% jsem to já, kdo se omluví, aniž by byl viník....jen ať je už doma klid