Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí

V manželství jsem spokojená tam zatím(nevím co bude za rok nebo za dva nebo za 100let)útočiště mám neříkám že na 100%,ale mám.
Ale chybí mě to vrácení domů k rodičům,dětství jsem růžové neměla to by bylo rozepisování na x článků a to tady nebudu.jednou mě máma řekla pojd sednem si načneme vínko a pokecáme,Já jí na to říkám nezlob se ale ty nejsi ta vhodná osoba na důvěrnosti.ona říká proč sem tvoje máma komu jinému bys to měla říkat já ti přece pomůžu pokud budu moc.
Jo jediný co by bylo je že mě na chvilku polituje tak na 10 minut a pak mě to dá všechno sežrat i s úrokama a několik let zpátky.
Přesně jak se tady píše:A nakonec za všechno si můžu sama.
Od mého dětství byla její láska falešná a je to dodnes.

Vžycky jsem záviděla kamarádkám které si poseděli se svojí mámou a kecaly a kecaly až do rána při vínku.Jenže tam byla úplně jiná láska taková ta pravá.