9.9.2010 9:29:49 Minie1
Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí
Amando, mám to stejný...to hraní mrtvého brouka mě taky točí...bohužel já pak něco řeknu, snažím se ho přimět ke komunikaci...no a on nechce a začne kolem sebe kopat...bud ještě ráda, že ten tvůj aspon mlčí a odpustí si urážky
ve finále po urážecí estrádě já brečím, nespím, několik dní depkuju...pak se postupně zase nějak vzchopím a jede se dál...ale tyhle epizody mě vyčerpávají...a fakt jako tyhle "výroční hodnocení mé osobnosti" mi srážejí sebevědomí
Potřebovala bych vedle sebe spíš někoho takového, z koho bych sebejistotu čerpala, když už jí nemám nic moc. MOje kamarádka léta chodila s volem, pak si jí našel jiný, co se v ní viděl jako ve svatém obrázku a ta utápnutá holka najednou rozkvetla tak, že si skorem i na něj "troufla houknout", což v minulém vztahu bylo nemyslitelné.
Ale to není jen o houknutí doma, ona si začala věřit ve spoustě věcí, on jí tak nějak psychicky podpořil, že na ní měl dobrý vliv. Začala i studovat atd. atd...Zato takové opačné chování chlapa působí, že když člověk nemá dobré období, spíš ho on dostane ještě níž...to právě mi vadí - podpora nic moc, ještě člověka sešoupne...nahoru se musím škrabat vždycky sama.
Ale kdo by ho neznal tak dokonale, nevěděl by "pozadí" řekl by, jak je skvělej.
Odpovědět