Re: Chybí mi domovské útočiště, pocit zázemí

Podívej, já už od svých rodičů ani nic neočekávám, je to naprosto zbytečné... Nemám potřebu se nechat od matky pohladit nebo tak, to měla udělat před nějakými patnácti lety, kdy jsem jí potřebovala velmi. Pokud by se nedejbože něco stalo s mým mužem, nemám se kam s dětmi vracet, pro mě není žádné "Doma" spojené se vzpomínkami na klidné dětství a otevřenou náruč mých blízkých... doma jsem teď tady, s novou, vlastní rodinou, nemám kořeny nebo jen velmi mělké, nahnilé, nezdravé.