Re: "Arogantní" lékaři

Ono arogantní je dost široký pojem. Nejhorší arogance není ta vnější, že je třeba někdo drsňák a nebere si servítky, i když to taky není zrovna příjemné, horší je, když někdo třeba milé a s úsměvem mávne rukou nad tvými problémy a neřeší je, ač je v jeho moci a kompetenci je řešit. Jak napsala Maceška: Navíc pacient je velmi nestandartní živočišný druh – nic neplatí absolutně. Medicína není exaktní matematická věda. Tohle si arogantní lékař moc nepřipouští, maximálně se tím hájí ve chvíli, kdy něco zkazí. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že lékař bere v úvahu jen tzv. objektivní zjištění, tedy to, co na pacientovi zjistil sám během jeho 5 minutového vyšetření, případně co mu ukázala jím napsaná lab. vyšetření, která třeba byla jen ta nejzákladnější. Pokud sám nic nezjistí, pacientovi nic není, ať si říká cokoliv, nejspíš je jen přecitlivělý. Tak tomu já říkám opravdu nebezpečná arogance a to také se stalo mě s Milenkou. V nemocnici v Chebu ji prohlídla neuroložka a oznámila, že na ní nic nenašla, takže primář nás druhý den propustil s tím, že batole může občas zavrávorat, náš popis, jak se nemohla vůbec postavit, jak i v sedě byla nestabilní a celkově zmatená, nic neznamenal, neuroložka jí oklepala kolínka, posvítila do očí a to bylo směrodatné. Stejně pak po návratu domů, když se stav opakoval a šli jsme znovu k našemu pediatrovi, ten si přečetl zprávu z nemocnice v Chebu a s jasně vyjádřenou pochybností, jak asi tak mohu poznat, že dvouletému dítěti bolí hlava, na základě zprávy z té nemocnice naznal, že neurologické vyšetření stačí za měsíc. Tohle není o přetíženosti ani o tom, že by to byli zlí lidé, určitě nechtěli malé ublížit, ale tento přístup je bohužel u lékařů hodně častý, je to arogance, kterou si snad ani neuvědomují.