Maceško nediv se...

Nejprve chci jen předeslat, že mám se zdravotníky i dobré zkušenosti. Mnoho lidí nadává na záchranáře, na jejich přístup kor ke starým. musím se ohradit. umírala nám doma babička o kterou jsem pečovala. Byla ležákem a když se čas naplnil, volala jsem záchranku, ale se slovy, že vím, co se asi děje, že tu nemusí být do dvou minut s majákama, nedbali ničeho a byli u nás do pěti minut s majákama. Takový přístup od lékaře i doprovodu jsem nečekala. Takový projevený soucit mne dostal. byla to tlupa lidí různého věku, ale všichni do jednoho byli jednak profesionálové i na pohled a pak všichni se k nám chovali tak, jako by to byla i jejich matka / babička. Po všech hororových scénářích, které jsem slyšela, jsem se tohoto okamžiku bála, ale jakmile odjížděli, říkala jsem stále jen děkuji.
Zase na druhou stranu, když jsem jela po víkendu s dcerou k pediatrovi s tím, že celý víkend měla horečky nad 38 a zábaly ani paraleny nijak nereagovaly, reagovala dr., že je to ok a týden teploty být mohou. Tak mohou. V pátek jsem tam jela znovu(mezitím telefonovala asi 2x že se to nelepší) s tím, že stále horečky nijak neklesají. Poslala nás s paralenem domů. V neděli, když měla dcera 41 a zůstala ležet jako bláto, fičeli jsme na pohotovost. Tam nás odbyli s angínou a nedbali mých slov, že nemám pocit, že je to angína. V krku jí nebolí, je apatická, nevnímá, když horečku srazím, vyletí ještě výš než dřív. Angína a hotovo řekli. Večer jsem já laik seděla na blbém internetu a lovila moudrosti. Ráno jsem vlítla k pediatričce se slovy, ať jí vezme krev na mononukleozu. Dr se tvářila arogantně, jako kde jsem na to přišla, že jsem nějaká chytrá. Ale nedala jsem se. Udělala krevní testy a už jsme fičeli. S mono jsme se trápili dlouho.

to se pak jeden nemůže divit, že dnes, jakmile něco je, jsem velmi striktní a trvám na svém, nenechám se vyhodit a ať si myslí kdo chce co chce, jednám tak, jak jsem jednala ten poslední den u dr. Žádné matce není příjemné, když dítě nese k lékaři, protože se nemůže ani hýbat a dr ji pošle domů opakovaně s paralenem. Proč mám já hledat na internetu potencionální nemoce? Proč někdo neposlouchá, co jim matka dítěte povídá? proč někdy lékaři nedají na "hloupé postřehy" matek? nejsem člověk, který běhá k lékaři s každým prdem. Naopak. Většinu nachlazení a podobného zvládáme doma sami. Preferuji zábaly a bezinky, před paraleny a ATB. Snažím se střední ucho uklidni kapkami před léčbou ATB toho využívám fakt jen tehdy, je-li zle. Tak pro mne sakra dr, která mne zná a ví, jaká jsem, nebere vážně? A když už se průser stal, proč neřekla, "promiňte"?!
Máš v mnohém pravdu a chápu tě, ale příjdou situace, které zapříčiní, že se člověk začne chovat jinak, ale nechce vlastně nic jiného, ne-li jen ochránit sebe a svou rodinu.