Pro Macešku

Maceško,

myslím, že vycházíš a jmenuješ několik chybných předpokladů, např. ten, že všichni pacient i lékař mají stejný cíl - zdraví. Ale tak to není. Pro řadu lékařů, tohle neplatí. Platí zde stejně jako o větě: (na kterou profesi se můžete spolehnout?). Tady máš zcela pravdu. Ano, přiznejme si to, cílem lékaře není vždy pacientovo zdraví, cílem učitelky není vždy dobře naučit a vychovávát žáka, cílem advokáta není vždy perfektně obhájit svého klienta a odvést práci na 100%... to je základní mylný předpoklad. A samozřejmě cílem pacienta není vždy jeho zdaví (to by např. řada lékařů mohla vyprávět, jak pacienti chtějí zbavit bolesti zad, ale prioritou není jejich zdraví, ale ponechání si životního stylu spojeného s přejídáním a 100 kg nadváhy).

Správně předpokládáš, že na žádnou profesi se nemůžeme zcela spolehnout. A je dobré to vědět, a je dobré, aby to věděli sami o sobě také lékaři a chovali se podle toho. A je také dobré vědět, že cílem lékaře nemusí být na prvním místě mé zdraví. Lékaři mají své cíle, atestace, kongresy, kariéry, vydělávání peněz, rodiny... jako ve všech jiných profesích. Nepleťtme si lékaře s polobohy, a neměli by si to o sobě myslet ani lékaři. Lékaři by neměli být dotčeni, že se pacient také informuje a snaží se aktivně o své zdraví starat. Bohužel někdy je to považováno za fušování do řemesla. Nicména já osobně bych nebyla těhotná, kdybych se nezajímala sama, co lze pro mé těhotenství udělat. Za pár let zahraniční zkušenost "doputuje" i k nám, ale jak dlouho bych musela čekat, kdybych se sama nezajímala ?

Můj manžel s úsměvem říká: doporučené postupy lékařů se stále mění, co zůstává je, že za všechno špatné může pacient. (samozřejmě je to nadsázka), jenže často to tak je. Bud jste hypochondr, nebo něco zanedbáte, bud jste příliš informovaný, nebo chcete něco co lékař nikdy nedělal (počínaje drobností a konče třeba přáním mít umírajícího člena na rakovinu v domácí péči a nikoli v nemocnici)...
Samozřejmě, že medicína se vyvíjí a postupy se mění (byt jen doporučené způsoby čištění zubů, výživy dětí atd.), ale lékaři by si měli uvědomit, že jejich hlásané pravdy mohou být za pár let nesmyslem a oni budou opět hlásat něco jiného - a měli by ubrat na autoritativnosti svého hlásání a více respektovat pacienta.

Píšeš, že každá tkán, jizva se různě hojí... a pacienti to nerespektují. Věřím, ale respektují toto sestry, lékaři ? Já osobně mám zkušenost: jsem skvělý pacient - brišní operace se mi skvěle hojí, jsem hrozný pacient - po lumbální punkci my bylo zle. Sestry nerespektovaly, že každá tkán, jizva se různě hojí. V druhém případě mě honily z postele, motivovaly tím, že mi nepřinesou mísu nebo otráveně.. pohled z druhé strany.

Podle mne způsob dvojí kontroly pro eliminaci chyb za cenu přesčasů má nejen problematickou stránku u lékařů jak říkáš: "jak toto lékaři mohou dlouho vydržet", ale také tu, že přesčasy, přepracování, nespokojenost, atd. se zákonitě musí objevit na kvalitě jejich práce. A uvědomme si, že jde o profesi, kde chyba může být neodčinitelná, že může napáchat škodu na lidském zdraví. Absolutně nechápu systém, v němž jde o tak mnoho a já roky slýchám o přesčasech, vím o lékaři, který přejíždí z jedné nemocnice, kde má noční do druhé, kde má denní a operuje... jak kvalitní práci může za takovýchto podmínek odvádět..? Proč je toto dovoleno ?

Další důležitý moment redukce chyb je zpětná vazba a toto bude u lékařů (lék. personálu) velice nepopulární. Při jakých pochybeních a za jakou cenu nese lékař svůj díl odpovědnosti za svou chybu ? Většinou jen při zcela zjevných, je všeobecně známo, že tak trochu platí "ruka ruku myje". Dále často jen za cenu psych. vypětí žalujícího nebo stěžujícího si pacienta (často se k tomu pacient ani znajíc jaká anabáze by ho čekala neodhodlá). Ale tohle, není moje osobní zášť k lékařům, chtít, aby zpětná vazba fungovala mnohem lépe. Jen je to volání po nástroji, který opravdu funguje. Podívejme se kolik je vyloučených advokátů ročně a kolik soudců potrestaných za své pochybení. A jak funguje naše advokacie a jak funguje naše soudnictví ? To je ten rozdíl. Tam, kde není tato zpětná vazba, tam, kde pochybení není sankcionováno ubývá kvalita.

A ještě jeden malý postřeh, nyní z mé osobní zkušenosti. Snažím se poctivě veřejné finance našeho zdravotnictví šetřit. Neberu si zbytečné léky, snažím se je vracet k dalšímu upotřebení je-li to možné, neplýtvat medikamenty ani doma. Několikrát jsem navrhovala lékařům, že vyšetření, které po mě chtějí, budu mít i od jiného lékaře, bude duplicitní. Neměli zájem. Bylo pro ně snažší nechat si udělat dvě vyšetření, jedno pro sebe a kolegovo je nazajímalo. O zbytečně předepsaných lécích ani nemluvím. Jde o maličkosti, kožařka napíše mastičku, asi má zkušenost s babičkami, které když odejdou s prázdnou jsou nespokojené, tak mi to bylo jedním lékařem vysvětleno, ale je toto dobrý přístup ?

Internista my jako těhotné dělal naprosto zbytečné vyšetření. Upozornil mě na to jeho kolega. Lékař, který plýtval veř. financemi a mým časem, byl po slušném upozornění celkem drzý. Svědčí to ale mimo jiné i o tom, že o n ví, že si to může dovolit. Nechci být hnidopich a stěžovat si na něj (u Lékařské komory asi), kvůli zbytečnému vyšetření sedimentace v graviditě, ale na druhou stranu, je to dobře ? Je dobře, že mu to projde ? Co bych podle tebe měla dělat ? Jeho pochybení nelze omluvit přepracovaností apod., dokonce jsem se ho výslovně ptala, zda je toto vyšetření nutné (bylo mi to podezřelé, byť jsem jen poučený laik), a tento lékař po mě chtěl i další sledování, dle mého soudu i soudu mého nového internity zbytečné. Prostě asi si hřál svou polívčičku. Jestli pro něj bylo na prvním místě mé zdraví ? To tedy nebylo, nerespektoval ani můj čas, nepohodlí chodit dávat krev na vyšetření a dojíždět k němu. Přínos pro mé zdraví - velice pochybný či žádný.

toto nebá bát hanobení lékařů, proto mimo posledního jsem se snažila příliš neuvádět konkrétní zkušenosti, ale spíše obecné věci, které já vnímám jako problematické. A pak je toto prostě příspěvek - pohled zase z druhé strany - pacienta.








„Je smutné, že se nemůžeme na lékaře spolehnout.“

Pořád mi to leží v hlavě. Nejúčinnější způsob, jak redukovat chyby, je dvojí nezávislé hodnocení. Děláme ho – za cenu přesčasových hodin, únavy a vyčerpání. ( Jak dlouho to vydržíme?)