Re: LDN

Zuzko, jde dělat mnohé, je-li dobrá vůle i čas.
My respektujeme, pokud si příbuzní přivedou k babičce malé dítě, je to jejich věc, ale infekce opravdu hrozí. Tohle je na mámě.

U nás neexistuje, pacienta nenakrmit. Někdy pacient moc jíst nechce, ale tak to zkusím za chvíli. Takovou kolegyni bych hnala svinským krokem, která by nekrmila. Snažíme se, aby nám pacienti i pili, lítám z jednoho konce na druhý a kontroluji to. Koupeme každý den jeden pokoj, v pátek se koupou malé pokoje.

Velký problém je, že je nás málo, protože ty platy máme opravdu směšné a povinností víc než dost. Pracuju za sanitáře i ošku, páč odpovědnost třeba za pád z postele je na mně. Tak holt pořád kontroluju, jestli mají ohrádku ti, kteří ji mají mít.
Jen ty debilní papíry mi zaberou 3 hodiny. Máme 32 pacientů a v noci jsem na ně sama. Přesto chodím a ptám se, jak se jim leží, jak se cítí, jestli něco nepotřebují, páč chápu, že ležet mezi více lidmi je někdy problém. U nás jsou 6 lůžáky a dva pokoje 3 lůžkové, jeden 2 lůžkový.

Jsme malá soukromá LDN a holt to vybavení je hrozné. S tím já nic neudělám. Kolikrát mi polohovací pomůcky prostě chybí. Umíme improvizovat, lze si vypomoci třeba stočenou kapnou.

Ona je velmi důležitá spolupráce s rodinou. Jenže v reálu je tak 5 lidí z těch 32, za kterými pravidelně někdo chodí. Tím myslím, že jim i něco přinese, potěší je zprávami či fotkami z domova, něco seniorovi přečtou, mají o seniora opravdový zájem.
Většinou je to cílená manipulace se seniorem, aby přepsal dědictví a vydal přístup ke kontu a přmlouvají ho, aby se nevracel domů. A tito lidé pak maskují své hnusné chování, taky mají pocity viny, tak si chladí žáhu na nás, na sestrách.

Ty veliké pokoje seniorům často nevadí, rádi si mezi sebou povídají a ti, kteří odejdou domů nebo DD pak píšou těm ostatním z pokoje.
U nás je to takové domácké, snažíme se, aby se lidé cítili dobře.
Pokud někomu velký pokoj vadí, dá se mu zařídit nadstandart - jednolůžák nebo menší pokoj.
Já lidem samozřejmě vykám, ale s jejich souhlasem je oslovuji kř. jmény. Třeba: "Jak jste se dnes měla, Maruško...". Lidé to mají rádi.

Fakt nejsme upíři, s lidmi si hodně povídáme a to i s těmi zmatenými. Ona mnohdy stačí chvilka rozhovoru a hned vím, proč je paní XY agresivní. Stačí tomu věnovat ten čas. Kterého je ale fakt minimum.

U nás je možné, u lidí, kteří jsou u nás pár let, že mohou mít na okně i své květiny.

Píšu na přeskáčku, nemám moc čas.
Ještě ti sem pak napíšu, jak vypadá naše služba, aby sis udělala představu.

Většina sester, které máme teď na oddělení, jsou holky, které si práci se seniory vybraly dobrovolně a mají k těm lidem vztah.