Majo :-)

Ty se ani nepochlubíš, že se mám podívat na hlavní stránku :-) Moc pěkně napsané, myslím, že spoustu maminek tenhle článěk musí pohladit po duši.

Myslím, že porod je důležitý okamžik v životě, jak pro maminku, tak pro miminko. Určitě to však není jediný nebo nejzásadnější bod, kdy se tvoří pouto a vztah mezi matkou a dítětem. Takže "nepovedený" porod nebo "nepovedené" kojení určitě nevede k tomu, že z dítěte bude frustrovaný, nemilovaný člověk ... být dobrá matka nespočívá jen v tom dobře porodit nebo dobře kojit. Naštěstí :-)

Když jsem byla poprvé těhotná, vnímala jsem porod jako završení něčeho, jako vyvrcholení určité etapy, jako úžasný přelom ... a ve skutečnosti byl porod spíše začátkem ... počátkem mateřství, péče o dítě, sžívání se s někým, koho jsem dposud "znala" jen podle kopanců do břicha ... Místo euforie a vznášení se na obláčku dokonalého prožitku na mě čekala náročná práce :-))) Takže ačkoliv byl můj porod hodně jiný než tvůj, stejně mě vyvedlo z míry, že všechno bylo jinak, než jsem si představovala :-)

Pociťuji určitý rozpor v tom že na jednu stranu se propaguje přirozený porod a kojení a na druhou stranu, když chce matka skutečně rodit "přirozeně", "alternativně", nebo jak já to vnímám - prostě normálně, moc pochopení se ze strany lékařů nedočká.
Stejné je to s kojením ... sehnat někoho, kdo by skutečně s kojením kvalifikovaně poradil, nebývá mnohdy snadné.

Možná už skutečně neumíme vnímat porod a péči o dítě jakou součást přirozeného běhu života a jsme proto zranitelnější jakýmkoliv "tlakem" a názory zvnějšku.

Každopádně, Majo, díky za zamyšlení a přeju tobě a Jiříčkovi všechno nej nej nej do života ... a věř mi, jak já tě znám, má tvůj syn tu nejlepší mámu, jakou mohl "vyfasovat" :-)