Re: Svatá pravda

Kdyby se nepropagovalo kojení, zřejmě bych nekojila, samotnou by mě to asi nenapadlo. Pamatuju si z dětství a mládí všechny mimina i mladší sestru na Sunaru. Ještě když jsem maturovala na SZŠ, jsme se učili o jedné úplně nové, pokusné metodě "rooming in".

Po letech, po pročtení všech možných knih a časopisů pro budoucí matky (internet tehdy nebyl), jsem usoudila, že bych Sunarem svoje miminko nejspíš otrávila:o) a že kojení je normální, přirozené, jediné možné a kojit může každá. Když nekojí, nechce pro svoje dítě to nejlepší a není to dobrá matka. Rozhodla sem se, že prostě budu kojit a tečka.

Nakonec se mléko netvořilo, takže jsem stejně nekojila, jako bych nekojila před čtením těch všech knížek. Ale byla jsem úplně deprimovaná, neseběvědomá, několik měsíců jsem probrečela a výčitky si trochu dělám dodnes. Myslím si, že psychika udělala hodně, já jsem dost nervák a to vědomí, -musíš, jinak seš špatná se na nevytvoření mléka asi dost podepsalo.

Naštěstí dneska už vím, že kojení a "správný" porod, je jen malá součást všeho, co pro své děti můžu během života udělat. A už si nepřipadám jako zavrženíhodná, špatná matka.

E.