Ctete mi myslenky

Taky mi hrozne vadi, jak o kojeni vsichni mluvi jako o spase lidstva a nuti vas myslet si, ze kdyz nekojite, tak jste spatna matka. Nekomu to jde snadno, jinemu ne - ja mela velmi tezky porod, miminko malem umrelo a vysledkem bylo, ze se nikdy neprisal. Jeste ted, v 7mi mesicich mleko odsavam, ale uz ho neni dost, tak od 4teho mesice dokrmuji UM. A okoli ma neustale poznamky, jako "99% zen ma dost mleka", kdybys chtela, tak kojit muzes a tak podobne. I slavna liga na podporu kojeni mi, kdyz jsem chtela aby mi poradili, jak to mam udelat, aby se prisal, poradila, at mu proste nedam z lahvicky, ze kdyz bude mit hlad, tak sat zacne. Vydrzela jsem to 15 hodin, kdy mel hlad, brecel hodiny a hodiny v kuse a proste se neprisal, tak jsme volala znovu (pote co jsem ho nakrmila z lahvicky) a rekli mi, ze jsem mela jeste par hodin pockat. Jasne, chtela bych videt mamu, ktera ma doma tydenni novorozene, ktere se narodilo polomrtve, a neda mu najist. Kritiku slycham i od kamaradek, kdyz bylo malemu pul roku, tak mel trosku rymu, a samozrejme jsem poslouchala, ze kdyby byl plne kojeny, tak by tu rymu nemel. A co mam delat, kdyz to proste nejde? Jsem snad horsi mama proto, ze mam malo mleka? Venuji se mu cely den, miluju ho k zblazeni a uz 7 mesicu bolestive a neprijemne odstrikavam mleko a neustale se stresuji tim, ze jsem spatna matka, protoze ho nedokazu nakrmit sama.