Re: představy vs. realita

Je to skutečně zvláštní... Já jsem asi byla hodně sobecká, ale strávila jsem pět měsíců v leže, střídavě s kapačkami ve špitálu a doma s podloženou postelí až ke stropu. Nervovala jsem se den co den, aby to moje mrně vydrželo aspoň do toho devátýho měsíce, ne do termínu. A víte co? Chtěla jsem to prostě jen mít za sebou - děsně jsem se bála, že tam prostě umřu, protože jsem srab. Bylo mi JEDNA jak porodím, jestli to bude bolet, jen jsem už to mrňátko chtěla mít venku v náručí. To bylo všechno. Nepřemýšlela jsem o tom, co kdybych nemohla kojit...prostě bych asi brala jako fakt... Když jsem nedávno potkala kamarádku s miminečkem v kočárku - holčička bledá jako smrtka, hubená, říkám: "Co s ní děláš?" a ona povídá, že CHCE kojit, ale nejde jim to, malé to nestačí... Říkala jsem jí: "Blázníš? Co dětská doktorka?" Že prý má přikrmovat, ale ona NECHCE. Nakonec pochopila, že to co se na nás valí z televizí, časopisů a článků, prostě nefunguje na všechny komplexně. Že jsou výjimky. A že když kojit nebude, tak nebude horší máma...
Holky, prostě to hoďte za hlavu, hlavní je být v pohodě, být spokojení, být šťastní.