kojení

Tož ženský, tak jsem ráda, že nejsem sama komu se nepodařilo v životě odsát odsávačkou nějaké významné množství mléka. Alenko Vás obdivuji, že jste tak dlouho vytrvala, protože to musí být děs, běs...

Jinak k začátku kojení mohu říci toliko: kdybych se měla spolehnout na sestřičky v porodnici, tak jsem rozhodně nikdy nekojila. Každá si to říká tak nějak po svém. Když jsem nechtěla kojit na společné místnosti a požádala jsem je o pomoc, ale na mém pokoji, tak tam přišly snad jen jednou. Kojím díky své porodní asistentce se kterou jsem rodila a která za mnou chodila každý den do porodnice. Dodnes se s úsměvem dívám na fotky, které pořídil můj manžel při té spartakiádě, kterou jsme si absolvovali. Nikdo z nás nechápal, jak 3 dospělí nemohou zvládnout 1-denní miminko :), které se neustále kroutí a vzpouzí když má začít sát z prsu. Zkusili jsme úplně všechno a všechny polohy. Pak dostala PA spásný nápad a došla pro klobouček - tím jsme miminku vytvořili větší bradavku - no a najednou to šlo - ztuha ale šlo. Pak nás nechala a my jsme to tak nějak zkoušeli a klaplo to.
Dodnes kojím - s kloboučkem, který se poté co máme zoubky celkem hodí. Evičce bude 10 měsíců.

A také něco o nekojení: moje ségra nekojila ani jedno děcko. Ani se o to moc nesnažila a už se vždycky těšila z porodnice domu, až jí "přestanou s tím kojením vopruzovat". Do porodnice vždy vyrazila vybavená dudlíkem a nad nějakými "dobrými radami" tam tak trochu kroutila očima. Je to její rozhodnutí a nemám jí proto méně ráda. Ona samotná si z toho taky prd dělala. Je skvělá mamka a skvělá sestra :)
Jen její děcka teď tak trochu nechápou, co to ta teta (já) pořád dělá a při kojení nás celkem bedlivě pozorují :)

také se omlouvám za román - možná to ani nikdo nedočetl