Re: No jo,ale...

Jak to tak sleduju, tak je možná část problému v tom, že se nám pořád předkládá, že když ten porod necháme tak, jak má být, tak se zkrátka povede, nebudou nás nastřihávat, miminko se vyloupne, bude sát, posílí to pouta a všem nám bude dobře. Čili která nerodí přirozeně, zříká se něčeho krásného, posilujícího a obohacujícího. Problém je, že když se podíváte do historie, tak zatímco muži umírali ve válkách, tak ženy umíraly při porodech. Jasně že se říká, že některé ráno porodily a odpoledné nebo druhý den zase dřely na poli. Ale jiné jednoduše umřely - při prvním porodu, při dalších porodech... protože vykrvácely, protože dítě nemohlo ven a doktor byl daleko... Já chápu, proč se hodně prosazuje ten přirozený porod, je to snaha napravit škody od doby, kdy celý ten zdravotnický štáb měl všechno pevně v rukou a matka nemohla nic. Myslím, že je to správně, že se přirozený porod (a zacházení s matkou a dítětem obecně) prosazuje. Ale asi si taky myslím, že nic by se nemělo přehánět. Mělo by se dbát o to, aby se žena cítila dobře, aby si mohla vybrat jak, kde a s kým, a stejně tak by měla vědět, že pokud nemůže porodit normálně, tak že to není její chyba a problém a naopak že je fajn, že má po ruce doktora, který jí zachrání život. Mimochodem, pracuju ve výhradně pánském kolektivu a někteří mí kolegové sloužili na porodnici na civilce. A je zajímavé a příjemné slyšet, když mladý chlap řekne "...ono je to tím císařem lepší, protože miminko není zmačkané a matka tolik netrpí."

Tohle nepíšu pro nikoho zde konkrétně, jen ten Katčin příspěvek ve mě reflektoval myšlenku, kterou jsem chtěla vyjádřit.