Re: Masáž?!

Majo, taky si myslím, že to není o masáži jako takové nebo celospolečenské atmosféře vůči kojení a přirozenosti. Dokonce si troufám tvrdit, že kdybys ty sama byla nastavená na hodně medicínský porod a neřešila výživu, tak si koupíš některou z těch konzervativnějších knih o porodu a péči o dítě, co vychází znova a znova s mírnýma úpravama už od totáče, spolehneš se na informace od prvního doktora jako tolik matek a pak ti nepřijde nic divného ani na tom, když neporodíš vaginálně, ani na tom, kdyby dítě hned v porodnici dostalo Sunar.
Skutečně si myslím, že to je o tom, jak je která maminka nastavená - potom víc "slyší" na články, které zastávají určitý postoj. Vždyť kromě článků o přirozeném porodu jsou k mání i spousty názorů o tom, že nejlepší je naplánovat porod na den, kdy šéf manžela pustí z práce a udělat to sekcí, aby se máma netrápila... proč na tebe tyhle články vliv neměly?
Bude to znít tvrdě, ale prostě jsem přesvědčená, že když má člověk tendenci brát věci nadměrně zodpovědně (a co jiného už tak brát, než první okamžiky života svého dítěte), pak snadno začne normální doporučení brát jako dogma. A to je potom špatně. Ale znám jen málo článků, knih či doporučení (snad kromě Vlasty Marka), které by skutečně dogmaticky psány. Myslím, že porucha fakt může být na straně přijímače - až moc zodpovědná matka, až moc nejistá matka, matka, která (jak je v současnosti časté) nemá žádné vlastní zkušenosti s péčí o novorozence a tak je odkázaná na zaručené návody, jak to s dětmi dělat. Přitom je bezpochyby dost velké procento lidí, k nimž ze zmiňovaných článků a doporučení nedolehne vůbec nic - řekněme, že to berou s hodně velkým nadhledem...;-)
Možná je to kostrbaté, snad porozumíš, co jsem tím chtěla říct. Myslím, že chyba není v článcích. Ale chyba (jako fakt "chyba") není ani v tobě. Časem zjistíš, že v mnoha věcech, které se dětí týkají, si jako matka budeš dělat velké výčitky - v tom, co nemůžeš vůbec nijak ovlivnit, ale považuješ to za důležité. Tohle s porodem je jen první a drsná ochutnávka, ale člověk si na to časem zvykne. Prostě jsi svědomitá, chceš pro dítě jen to nejlepší, narážíš na to, že to co považuješ za nejlepší, občas z objektivních důvodů není možné - a nezbývá, než se to naučit unést. Možná budeš mít v tomhle do budoucna výhodu - první takovou zkušenost už jsi udělala - oproti lidem, kterým zatím všecko vyšlo a první náraz je teprv čeká. Ale je nevyhnutelný. A neschopnost zajistit dítěti to nej nej nej podle svých představ - je vždycky těžké unést, ale je to nutné, protože tak to vlastně celý život do jisté míry bude.
A ještě malou poznámku - děti toho zvládnou mnohem víc, než si my vyplašené, ochranitelské a rozrušené matky připustíme. ;-)