Dítě, které nemůže jíst mléčné výrobky, potraviny, v nichž je obsažený lepek, nebo třeba vajíčko, musí dodržovat přísný stravovací režim. Jak se ale dá skloubit docházka do mateřské školy s dietou?
Většina rodičů, kteří mají doma malého "dietáře", se tak potýká hned se dvěma problémy - musejí dítěti zajistit speciální a leckdy poměrně nákladný jídelníček a ještě (mnohdy marně) hledají mateřskou školu, jež jejich dítě přijme.
Adéla Vacková, jejíž dvě děti mají dietu, popisuje své zkušenosti takto: "S první dcerkou jsem měla potíže najít školku, která byla ochotna přinesené jídlo ohřívat - všude mi říkali, že je to nehygienické. Nakonec jsem Praze našla školku pro zdravotně oslabené děti, kde byli ochotni ohřívat jídlo z domova.
V současné době mám ve školce druhou dcerku, která má krom diety bezlepkové ještě dietu sacharidovou - nesmí složené cukry. Byl velký problém sehnat školku; když už se tvářili vstřícně, tak po mně vyžadovali nosit jídlo z domova, a přitom jim platit obědy, které mi domů dát nemohou. Podle jejich slov jsem měla být ráda, že jídlo ohřejí, protože riskují, že jim tam něco ‚zatáhnu'. Proběhla jsem tři školky; ve všech Anuška chvilku pobyla a poté mi ředitelky sdělily, ať si ji nechám doma, dokud se neuzdraví, a platím školné. Pokud bude některý den vhodné jídlo, mohu ji do školky dovést. Nakonec jsem školku našla, je 15 km daleko, dohodli jsme se, že budeme kombinovat jídlo z domova s jejich (co mohou, uvaří, a já dodám ze svých potravin, co je potřeba). Je to opět školka pro zdravotně oslabené děti, tentokrát v Chrudimi. Jen ve školkách pro zdravotně oslabené děti jsem našla porozumění a ochotu. Mají můj obdiv, že se do toho pustili, protože to není snadné. Podle mého názoru ohromně záleží na lidech."
Lenka, jejíž syn se také potýká s potravinovou alergií, měla velké štěstí: "Náš Davídek chodí do školky v Porubě - máme skvělou paní kuchařku, která je velmi ochotná a vychází nám vstříc. Davídek má alergii na vaječný bílek, která se ani po třetím roce života neztratila, a další alergii, ale po ní se pořád pídíme (např. mrkev, ale jen v určitém období, také hlídáme "éčka", kořenovou zeleninu, citrusy, ořechy…).
Každý pátek zajdu za naší paní kuchařkou a opíšu si u ní jídelní lístek na příští týden. Přitom se poptám, z čeho se co dělá, ať vím, kdy může Davídek jít do školky a kdy ne. Kuchařka je velmi ochotná, místo knedlíků s vejcem mu připraví brambory, holandský řízek udělá bez vajec… Toho si velmi cením.
Pak dodám vlastní papír s popisem každého dne, napíšu, zda David půjde na oběd, případně jaká změna v jídle (svačina, oběd) je třeba. Někdy dodám polévku a druhé jídlo má syn ze školky. Co se týče svačin, tak také, někdy dodám lučinu či pomazánku, vlastní buchtu bez vajec, nebo mu kuchařky namažou chleba máslem. A když to nejde, tak má David prostě oběd doma. Tento papír dávám jak paní kuchařce, tak i učitelkám ve třídě. Také jsem do třídy Davídkovi donesla švestky a lízátka z obchodu se zdravou výživou jako alternativu k bonbonům.
Jediné, co není ještě dotažené, jsou akce pro děti, kdy dostáváme sladkosti, které vůbec nevyužijeme. Hlavně jsem moc ráda, že jsme našli takhle ochotnou paní kuchařku."
Většina rodičů po dlouhé anabázi hledání narazí na mateřskou školu, kde jim dovolí nosit dítěti jídlo z domova, nebo dokonce zvládnou připravovat dietu sami. Citujme zkušenost ředitelky jedné menší venkovské mateřské školy, která si z pochopitelných důvodů nepřeje být jmenována: "V případech, kdy děti něco nepijí nebo nejedí, se snažíme připravit v rámci možností nějakou alternativu - k pití je vždy mimo mléčných nápojů i čaj, ke svačině vždy dva druhy ovoce a zelenina, takže si mohou vybrat. Co se týče dietních omezení, měli jsme několik případů dětí s cukrovkou a celiakií. V těchto případech vždy závisí na ochotě personálu v kuchyni a dobré vůli všech. Rodiče dostávali týden předem jídelníček, kde označili, co dítě může a co ne, a kuchařky se snažily jídlo nahradit nebo nějak upravit. V případech, kdy to nešlo (sladký oběd apod.), bylo dítě odhlášeno ten den ze stravování a rodiče mu přinesli jídlo z domova.
Jsem si vědoma, že tohle řešení neodpovídá hygienickým předpisům, jež stanovují, že dítě, které je přítomné v době oběda, se stravuje vždy. Snažili jsme se najít řešení umožňující i takovým dětem navštěvovat běžnou MŠ, jež bude vyhovovat všem.
Navíc pokud by děti s dietou odcházely před obědem, nemohly by být počítány do docházky, a tudíž ani vykazovány ve výkazech a škola by na takové dítě neobdržela dotaci. Podle mne vždy záleží na ochotě, vstřícnosti a zodpovědnosti učitelek, protože ony jsou ve styku s dítětem a rodiči a hlavní zodpovědnost leží na nich. Je důležité mít písemně od rodičů, jaké omezení dítě má, jak postupovat v případech nevolnosti…"
V jiné mimopražské mateřské škole zase stravování dítěte s alergií na lepek řeší tak, že kuchařka v průběhu vaření odebere porci pro dítě s dietou a teprve pak pokrm zahustí pšeničnou moukou. Porci pro malého "dietáře" pak zahušťuje moukou bezlepkovou. Používá také další bezlepkové suroviny, které zajišťují rodiče dítěte. Toto řešení je sice poměrně náročné, ale dítě s dietou má na talíři to, co ostatní; nevýhodou je fakt, že si kuchařka musí přípravu každého jídla pečlivě rozplánovat, aby neudělala chybu, a navíc jí za práci navíc nikdo nezaplatí, dělá to pouze ze své vůle.
Asi nejlepší situace pro děti s dietou vládne ve speciálních mateřských školách, což ostatně potvrzují i slova Adély Vackové z úvodu. Ředitelka jiné nejmenované pražské mateřské školy, do níž chodí i děti se zdravotním oslabením, vysvětluje, jak se u nich starají o děti s dietou: "Dětem, které nemohou některé potraviny, se snažíme vyjít vstříc a upravujeme jim jídelníček. Dětem, které mají bezlepkovou dietu, rodiče nosí některé potraviny z domova. Myslím, že záleží zejména na lidech a vstřícnosti k problému, na ochotě dát rovnou příležitost všem dětem."
Ochota ředitelek a učitelek je ale omezena "zvenku", každá škola musí dodržovat hygienické předpisy a dobrá vůle je někdy vykoupena nutností "nést kůži na trh". Navíc podle Dagmar Jeřábkové z MŠMT zařízení školního stravování neposkytují dietní stravování. Nabízíme oficiální názor MŠMT: "Příprava diet pro různé typy onemocnění je velice odpovědná a náročná záležitost a není reálné, aby často drobné provozy zabezpečovaly celou šíři dietního stravování.
Zařízení školního stravování poskytují v souladu se zákonem č. 561/2004 Sb., školským zákonem, stravování podle výživových norem stanovených vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, a případná úprava stravy podle požadavku strávníka musí být vždy v rámci vyhláškou stanovené spotřeby potravin.
Donášku vlastního jídla do mateřské školy školské právní předpisy neupravují a v této věci je nutné obrátit se na orgány ochrany veřejného zdraví. Děti samozřejmě mohou i v takovém případě do mateřské školy docházet, ale jejich stravování se nebude uskutečňovat v rámci školního stravování. Pokud ředitel mateřské školy po dohodě se zákonným zástupcem dítěte bude ochoten přistoupit na takový způsob stravování, je za něj také odpovědný. Rovněž je nutné připomenout, že s ohledem na § 4 odstavce 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, se dítě i v tomto případě musí stravovat vždy, když je přítomno v mateřské škole a jsou podávána jídla ostatním dětem."
Právě ona zmíněná odpovědnost za speciální režim stravování může některé ředitele škol odradit a vede je k tomu, že dítě nepřijmou.
Navíc pokud rodiče nosí obědy z domova, je třeba jídlo ohřát. Většina mateřských škol dnes disponuje mikrovlnnou troubou, případně je možné pokrmy ohřát ve vodní lázni. Pokud ale škola nemá podmínky pro ohřívání jídla z domova (např. nemá vlastní kuchyň a oběd dováží ve várnicích), může dítě obědvat i studené jídlo. Tato situace určitě není ideální, ale představuje kompromis, který dítěti zajistí společnost vrstevníků a předškolní vzdělávání. V takovém případě je třeba zvažovat "pro a proti", zamyslet se nad tím, zda studený oběd opravdu musí být oním pomyslným jazýčkem vah, který dítě vyčlení z kolektivu. Dagmar Jeřábková z MŠMT vysvětluje: "Školské právní předpisy nestanovují povinnost poskytování teplé stravy v rámci školního stravování. Například v teplém letním období nebo při různých akcích školy (školského zařízení) je možné strávníkům školního stravování poskytnout i stravu studenou. Jelikož ale měsíční skladba druhů potravin stanovená vyhláškou č. 107/2005 Sb., o školním stravování, tepelnou úpravu předpokládá, je v rámci školního stravování studený oběd poskytován jen zcela výjimečně." Je tedy celkem jasné, že varianta studeného oběda by měla být výjimečným a mezním řešením, pokud to vážně jinak nejde.
Rodiče malých celiatiků, diabetiků a jinak nemocných dětí se mohou snadno dostat do patové situace. Jejich děti, které se potýkají s nepříjemnými zdravotními problémy, by přitom ale potřebovaly společnost vrstevníků, rodiče proto mnohdy čeká zoufalé běhání od jedné školky k druhé a někdy se doslova doprošují, aby jejich dítě do školky přijali.
Adéla Vacková ještě dodává: "Je pravda, že v současné době nemají dietáři, kteří drží dietu z vážných zdravotních důvodů, v našem státě tolik pochopení a zastání, jako lidé, kteří drží dietu z přesvědčení, tedy vegetariáni. Pro ty se ve školkách vaří."
Problém dietního stravování v mateřských školách se nedá vyřešit ze dne na den a východiskem bude zase jen kompromis. Vyplatí se však hledat nové možnosti a způsoby, jak dětem s dietou umožnit pobyt ve školce.
Článek je převzat z listopadového vydání časopisu Informatorium 3-8 (měsíčník pro mateřské školy a školní družiny)
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.